Labe Arena

11.3 Laktát

Základní terminologie

Při narůstající fyzické zátěži (pohybu) roste spotřeba energie, tedy i kyslíku. Naše tělo se snaží zvýšenou poptávku po kyslíku uspokojit tím, že zvýší tepovou frekvenci a my začneme dýchat rychleji. Od určité úrovně zátěže ale tento přísun kyslíku nestačí a tělo si začne energii vyrábět jiným způsobem – bez účasti kyslíku, pomocí tzv. anaerobního spalování. Při anaerobním spalování dochází k nedokonalému spalování živin, při kterém vzniká kyselina mléčná (neboli laktát). Ta se v těle hromadí a náš organismus ji musí po ukončení zátěže odbourat (odstranit ze svalů). V klidu se většina vytvořeného laktátu dostane do jater a zde se přemění na glykogen. Během cvičení ale skončí většina vytvořeného laktátu jako energie v jiném svalu. Hlavním konzumentem laktátu pro tvorbu energie je srdce, ale aby se laktát dostal do míst, kde bude využitý pro tvorbu energie, musí nejprve vstoupit do krevního řečiště.

Hladina laktátu v krevním řečišti v libovolném okamžiku představuje rozdíl mezi produkcí a odstraňováním laktátu. V tomto kontextu je často používán termín odbourávání laktátu. Odbourávání se může týkat dvou procesů:

- odstraňování laktátu ze svalů, ve kterých se laktát vytváří

- odstraňování laktátu z krevního řečiště

V krvi se měří koncentrace laktátu v jednotkách mmol/l, neboli milimol na litr (jedna tisícina molu na litr krve). Klidová hodnota laktátu je normálně mezi 0,5 – 2,0 mmol/l, ačkoliv jsou běžné nižší i vyšší hodnoty. Na grafu je vidět, že jakmile se rychlost sportovce zvyšuje, začíná po dosažení určité rychlosti stoupat i hodnota laktátu - nejprve pomalu a potom, jak se zvyšuje jeho rychlost, rychleji.

Závislost laktátu na rychlosti veslování:

 

Tolerance laktátu

Tolerance laktátu je schopnost jedince zvládnout intenzivní bolest, která je vyvolána vysokým zakyselením ve svalech. Tolerance laktátu je ovlivněna především mentálním tréninkem na rozdíl od zlepšení pufrovací kapacity, které lze dosáhnout fyzickým tréninkem. Zatímco tolerance laktátu je spojena zejména s bolestí způsobenou zakyselením svalů během intenzivní činnosti, tato bolest se rychle zmírní s poklesem intenzity nebo zastavením činnosti. Rozbolavělost svalů po cvičení nemá nic společného s laktátem nebo s vodíkovými ionty, ale běžně se na laktát svádí.

Problém není laktát, ale vodíkové ionty

Mnoho sportovců spojuje laktát s bolestí nebo s pálením při intenzivním cvičení. Většinou se však jedná o chybný dojem. Když se ve svalech tvoří laktát, společně s ním se tvoří také nadměrné množství vodíkových iontů. Jestliže dojde k jejich podstatnému nahromadění, svaly se díky těmto vodíkovým iontům velmi zakyselí. Tyto vodíkové ionty způsobují problémy s kontrakcemi svalů při cvičení a zasahují do anaerobních procesů. Sportovci popisují „pálení“ nebo „ztuhnutí“ svalů jako bránění výkonu. Většina těchto vodíkových iontů vzniká společně s laktátem. Proto samotný laktát nezpůsobuje únavu svalů. Je však přímo spojen se zakyselením, které se považuje za hlavní příčinu. Když laktát opouští svalové buňky, opouštějí buňky společně s laktátem vodíkové ionty. Proto jedním z klíčů k úspěchu ve sportu je, urychlit pohyb laktátu ze svalů, ve kterých se vytvořil a přesunout jej do jiného místa, kde se může využít na energii, přeměnit zpět na glykogen, nebo jednoduše uskladnit. Když k tomuto dojde, vodíkové ionty se přesunou také a problémy, které způsobují, se zmírní. Přestože sportovci nesnáší tento pocit pálení, jedná se ve skutečnosti o obranný mechanismus proti poškození svalů. Příliš velké zakyselení může rozložit svalová vlákna. Existují úvahy, že jednou z příčin přetrénování je příliš tréninku při rychlostech, které vedou k vysokému zakyselení.

Práce s laktátem

Nejběžnější způsob, jak změřit hodnotu laktátu, je pomocí „progresivního zátěžového testu“. Tento test se také nazývá stupňovitý zátěžový test nebo „step test.“  Například sportovec běží, plave, vesluje nebo jede na kole postupně se zvyšující rychlostí, zatímco trenér, sportovní fyziolog nebo technik změří při každé rychlosti hodnotu laktátu. Sportovec může tento test provádět také na stacionárním ergometru a může namísto rychlosti navyšovat zátěž. Veslař by mohl veslovat určitým tempem záběrů nebo se zvyšující se zátěží na veslařském ergometru. Během progresivního zátěžového testu sbírá trenér celou řadu údajů. Potom zanese tyto údaje do grafu a vytvoří laktátovou výkonnostní křivku (LVK). Tato křivka se také nazývá laktátová rychlostní křivka (LRK), je to graf závislosti laktátu v krvi na rychlosti nebo úsilí. Progresivní test se může provádět až do úplného vyčerpání závodníka (vrcholový laktát) nebo se může v určitém bodě ukončit, když se požadovaná informace získá (laktátový práh).

Základním pravidlem pro práci s laktátem je individualizace. Je potřeba s každým jedincem (sportovcem) pracovat zvlášť, neboť každý má jiné fyziologické předpoklady. Když se zvyšuje koncentrace laktátu, tak sportovec „jede“ na dluh, protože od určité koncentrace bude laktát paralyzovat produkci energie a práci svalů. Tato teorie je založena na přesvědčení, že laktát skutečně vadí produkci energie a svalům. Sportovci se mezi sebou velmi liší maximální hodnotou laktátu, která závisí na stavu trénovanosti, složení svalových vláken a dokonce na stravovacích návycích. Někteří sportovci vytvářejí hladiny laktátu až 16 – 20 mmol/l (v extrémních případech i 25 mmol/l), zatímco jiní jen 8 – 12 mmol/l. V tomto ohledu je mezi jedinci velká variabilita. Rychlostním tréninkem lze zvýšit vrcholový (maximální) laktát, a to zvětšením laktátové tolerance. Na druhou stranu vytrvalostním tréninkem se může vrcholový laktát naopak snížit, což ale neznamená, že by jedinec dosahoval nižšího maximálního výkonu, neboť jedinec, který má lepší vytrvalostní schopnosti může laktát odbourávat mnohem rychleji.

Pokud se má sledování pomocí laktátu vůbec provádět, musí se místo standardizovaných hodnot používat individuální profily. Hodnota 4 mmol/l je bohužel často všeobecně uváděna jako laktátový práh bez ohledu na individuální hodnoty. Navíc se sportovci mezi sebou liší i hladinami klidového laktátu, který může dosahovat hodnot od 0,5 do 2 mmol/l, takže musí k dosažení koncentrace 4 mmol/l vyprodukovat různé množství laktátu. U sportovců do 17 let mají hodnoty laktátu ještě větší rozptyl. Měření laktátu se sice stalo relativně jednoduchým a levným, stále však vyžaduje vědeckou přesnost a pečlivost. Nedostatek přesnosti a pečlivosti je zároveň hlavním problémem při měření laktátu v terénních podmínkách. Nesprávně zaznamenaný objem odebrané krve, znečištění potem, vystavení vzorku vzduchu a jeho odebrání v nesprávnou chvíli, přispívají k nepřesnostem a nesrovnalostem. Většina terénních vzorků u sportovců do 16 let je odebrána nespolehlivě a nemá žádnou výpovědní hodnotu.

V ideálním případě by měření laktátu měl provádět lékař nebo zdravotní sestra. Pokud ale měření vykonává trenér u osob mladších 18 let, musí před prvním měřením dostat informovaný souhlas od zákonného zástupce dítěte. Další nevýhodou terénního měření je vznik biologického odpadu. Z těchto důvodů se v dnešní době doporučuje využít laboratorních testů, které jsou sice dražší, ale mnohem přesnější a efektivnější.

Závěry pro trénink

Někteří vědci tvrdí, že rychlost dosažení LP nejpřesněji předpovídá výkon. Toto tvrzení, ale není příliš přesvědčivé, protože laktátový práh není 4 mmol/l pro všechny sportovce. Hodnota laktátového prahu by měla být stanovena vědecky s využitím dalších fyziologických proměnných, jako je ventilace a objem vydechovaného kysličníku uhličitého. Tyto údaje je třeba k určení skutečného laktátového prahu zkombinovat, a pak se budeme moci na měření laktátu spolehnout. I pak není moudré na laktát spoléhat jako na jediný ukazatel intenzity. Laktát je produkován vždy, i při nízkých intenzitách, kdy je metabolizmus vysoce aerobní. Sportovci se mezi sebou liší ve schopnosti produkovat laktát, na rozdíl od vytrvalostních typů, ho rychlostní typy sportovců produkují více, pravděpodobně proto, že mají více rychlých svalových vláken. To však neznamená, že jsou schopni při dané koncentraci laktátu pracovat více a delší dobu. Laktát je ovlivňován mnoha faktory včetně stravy, teploty, míry zotavení a nadmořské výšky. Pokud se jej chystáte používat, tak ho používejte v kombinaci s dalšími fyziologickými hodnotami, jako jsou srdeční frekvence, vnímané úsilí, vykonávaná práce (měření wattů) a spotřeba kyslíku a měřte ho co nejpečlivěji.