Labe Arena

2.5 Sportovní trenér jako pedagog

Myšlenka propojení sportu, trenérství a pedagogiky není nová, objevuje se již na konci 19. století v osobě Pierre de Coubertina, zakladatele moderního olympijského hnutí. Tato potřeba je stále aktuální a v kontextu porevolučních/novodobých společenských změn ještě aktuálnější.

Mějte proto neustále na paměti, že u mládeže nejde pouze o výkon, ale zejména o výchovu. Sport v Čechách má už od dob Miroslava Tyrše nezastupitelnou roli v procesu výchovy dětí a mládeže. A nejinak je tomu dnes, kdy význam neformální role sportu ve výchově vzrostl úměrně společenským změnám, kdy jsou děti méně venku a systém školní vzdělávání často vyklízí některé dříve neodmyslitelné pozice. Rozvoj základních pohybových dovedností, výchova k odpovědnosti, poznávání zdrojů a silných stránek, atp. je dnes také úlohou trenérů. Ti se tak stávají z menší či vetší části pedagogy.

Trenér a pedagog

Pierre de Coubertin tvrdil, že sport je rozvojem „svalů, rozumu, charakteru a vědomí. Zdůrazňoval propojení trenérství a pedagogiky. Dobrý trenér je totiž vždy i tak trochu učitelem. Vychovává. Měl by proto korigovat své jednání a projevy svého chování dle současných nejen výkonnostních, ale i osobnostně-rozvojových potřeb svěřence.  V čem jsou trenér a pedagog stejní a co je odlišuje? Za základní shodné rysy trenéra a pedagoga můžeme považovat:

     - Pracuje s mládeží, ovlivňuje morální i sociální vývoj.

     - Nastavuje pravidla, dbá na jejich dodržování.

     - Učí svěřence novým dovednostem.

     - Učí svěřence komunikovat a spolupracovat.

     - Bývá vzorem a autoritou.

     - Rozvíjí osobnost svěřenců; vede je k odpovědnosti a sebekontrole..

     - Hodnotí, poukazuje na prostory pro rozvoj.

     - Je dobře informovaný o svých svěřencích.

     - Oceňuje, odměňuje, trestá.

     - Pomáhá řešit konflikty.

     - Dbá na dodržování férovosti.

Podobností by samozřejmě bylo možné nalézt mnohem více. Proto nezbývá, než se zdokonalovat nejen ve specifických trenérských, ale i v pedagogických kompetencích.


Je pravděpodobné, že většina svěřenců nedosáhne vrcholných výkonů (uvádí se, že reprezentační kariéry – nejen ve veslování – dosáhnou cca 1 až 2 procenta závodníků). Přesto, pokud nevychováte žádného špičkového závodníka, ale podaří se vám vypěstovat u skupiny svých svěřenců pozitivní a trvalý vztah k veslování a k pohybové aktivitě obecně, děláte svou práci dobře – a jednou vás třeba zastoupí nebo jinak pomohou vašemu sportovnímu klubu.