Labe Arena

3.1 Vnější a vnitřní motivace

Zatímco vnější motivace je soubor pobídek, které nabádají k vykonávání činnosti pouze na základě dosažení kýženého výsledku (odměna, peníze, pochvala, trest…), vnitřní motivace vytváří touhu k provozování aktivity jako takové. Vnitřně motivovaná osoba je tedy pobízena k výkonu určité aktivity z důvodů potřeby se bavit, či soutěžit, na rozdíl od externě motivované osoby, jejíž motivy k výkonu určité činnosti jsou odměny, či výhružky nebo tresty. V následující tabulce vidíte klasické příklady vnějších a vnitřních motivů ke sportování:

Vnější motivace bývá mnohdy označovaná jako ta špatná. To by ale bylo velmi zjednodušující stanovisko – lépe je přemýšlet, kdy je a kdy není užitečná. Obecně platí, že z dlouhodobého pohledu bývá užitečná motivace vnitřní a z krátkodobého pohledu motivace vnější. Ve vývoji každého dítěte nastane období, kdy se mu na trénink nebude chtít. Důvody se budou různit – od povinností ve škole či kamarádů, co jej volají ven, přes první lásku či rozehranou počítačovou hru až po obyčejnou lenivost. V těchto momentech je vhodné, aby rodiče či trenéři využili různých forem vnější motivace, aby jej přiměli k činnosti. Je však dobré mít na paměti, že pokud ji budou využívat dlouhodobě, snadno mu sport znechutí.


Systém odměn a trestů vs. inflace odměn

Základním nástrojem vnější motivace, který trenéři či rodiče využívají, je systém odměn a trestů. Je nápomocné mít tento systém promyšlený. Mimo jiné totiž snadno dochází k jejich inflaci. Tento termín z ekonomie značí, když peníze postupně ztrácí na hodnotě. Stejně tak i odměny a tresty mohou být postupně znehodnocovány a pozbývat tak na účinnosti. Pokud slíbíte dítěti za jedničku v písemce tisícovku, co mu dáte, když dostane samé jedničky na vysvědčení? A naopak, pokud jej za špatnou známku zbijete, za ještě horší vysvědčení jej – ad absurdum zabijete? V podobném duchu – přehnaně chválit nebo vyčítat každou maličkost, drobný (ne)úspěch na tréninku či závodě vede právě k takovéto inflaci. Proto odměn a trestů využívejte uvážlivě, je potřeba si je zasloužit. Základním vodítkem je, že každý výkon má svou přiměřenou odměnu. Ocenění a tresty & jejich pomyslná hodnota by měly být v čase konzistentní.

Odměny a tresty používejte uvážlivě!


Vnější motivací k vnitřní

Zkuste se sami sebe zeptat, proč si čistíte zuby? Nejčastěji budou padat odpovědi jako – cítil bych se divně, je to zdravé, dělal jsem to vždycky, měl bych špatný pocit. Jedná se především o vnitřní motivy. Pokud se ponoříte hlouběji do minulosti, dostanete se nejspíše k jiným důvodům. Naučili mne to rodiče – mnohdy výměnou za pohádku či sladkost. Tento příklad poukazuje na to, že opakovaná vnější motivace se může v dlouhodobém časovém kontextu změnit na vnitřní. Jedinec si zvykne. Podobné návyky můžeme vytvářet u našich svěřenců. V důsledku berou veslování jako běžnou součást svého života. Když mají vynechat trénink, cítí se divně.


Jak již bylo řečeno - vybudovat silnou vnitřní motivaci a/nebo najít v pravou chvíli ten správný prostředek vnější motivace není nic jednoduchého. Dobrá zpráva pro všechny však je, že každému člověku je vrozená láska k pohybu. Děti (a nejen je) prostě sportování baví. Tato láska je navíc podmíněná i fyziologicky, když se v důsledku sportování vyplavuje řada látek (hormonů), které navozují příjemné pocity. To se děje nejen ve spojení s vítězstvím, ale především se sportováním samotným. Oproti tomu znepokojujícím sdělením je skutečnost, že trenéři (a potažmo rodiče) mohou svými zásahy, jednáním a chováním, tuto přirozenou lásku k pohybu snadno zahubit. Pracujme tedy s motivací promyšleně a v kontextu dlouhodobých cílů.

 

Pozitivní vs. negativní motivace

Kromě vnitřní a vnější motivace rozlišujeme také motivaci pozitivní a negativní. Pozitivní motivace je definována jako postup založený na vytvoření dojmu kladné zkušenosti, který navádí k opakování jednání, jež bylo dříve nějak odměněno. Může být chápána jako touha dosahovat úspěch, získat uznání, či odměnu. Na opačné straně spektra leží motivace negativní. Ta je popisována jako postup varující před opakováním jednání, které v minulosti vyústilo v postih. Ve sportovní praxi lze za negativní motivy považovat například tresty ze strany trenéra, či obecně vyhnutí se neúspěchu z pohledu závodníka.