Labe Arena

3.7 Měníme schopnosti sportovců

„Jaké jsou mé výkonnostní limity?“

Řada mladých sportovců předčasně ukončí kariéru, protože si myslí, že nikdy nedosáhnou vrcholové úrovně. Mnohdy se (mylně) domnívají, že jim příroda nenadělila stejnou míru vloh, jako jejich, aktuálně úspěšnějším vrstevníkům. Pokračování v usilovném tréninku tak pro ně ztratí smysl. V lepším případě pak pokračují ve sportování rekreačně, v tom horším skončí úplně.

Tento jev vysvětluje Dwecková ve své teorii o povaze vlastních schopností [Dweck, C. S. (2000).  The handbook of competence and motivation. New York: Guilford. Dweck, C. S., Chiu, C. & Hong, Y. (1995). Implicit theories and their role in judgment and reactions: A world from two perspectives, Psychol. Inq., roč. 6, s. 267–285.]. Zdůrazňuje, že v dlouhodobé perspektivě je mnohem podstatnější přesvědčení o povaze svých schopností (jak jdou dále rozvíjet), než názor o jejich úrovni (jak dobrý momentálně jsem). Jinak řečeno, důležitější než úsudek sportovce o úrovni svých schopností (tedy jak dobře na tom aktuálně je), je spíše subjektivní pohled na jejich rozvoj, resp. na to, jak dobrý jednou může být – tedy zda úroveň svých schopností může dále dobře ovlivňovat, či ne (zda se může zlepšovat).

Rozdíl lze popsat na příkladu sportovního potenciálu – podle toho, jestli jej považujeme za čistě vrozený, stabilní, neměnný, či za měnitelný, rozvíjitelný. V rámci prvně jmenovaného se člověk domnívá, že možná úroveň jeho schopností je pevně daná. Oproti tomu v druhém případě věří, že úroveň jeho schopností je měnitelná, především usilovnou prací, v našem případě cíleným tréninkem a získáváním zkušeností.

Asi většina lidí nezastává vyhraněně jeden, nebo druhý postoj, spíše se přiklání k jednomu či druhému pólu. Na základě tohoto názoru pak lze rozlišit, jakým způsobem bude jedinec přistupovat k řešení překážek.

- Člověk s tendencí k přesvědčení o stabilní povaze svých schopností bude v případě neúspěchu spíše rezignovat na řešení. Řekne si něco v duchu: „Proč bych se snažil obtíže překonat? Buď na veslování vlohy mám, nebo na to prostě nemám. A když na to dostatečné vlohy nemám, jakákoli snaha postrádá smysl.

- Naopak sportovec, který věří spíše v měnitelnou povahu schopností, se k případnému neúspěchu spojenému s překonáváním obtíží postaví aktivněji a konstruktivněji. Bude totiž přesvědčen, že když vynaloží dostatek úsilí, úroveň jeho schopností se změní a v konečném důsledku překážku zvládne. [Takový postoj např. obvykle zastává předseda ČOV Jiří Kejval, který často říkává „to dáme“.]

Proto je potřeba dbát na to, co říkáme svým svěřencům o jejich schopnostech. Výroky jako: „jsi jedinečný”, „máš skvělé předpoklady pro veslování” či „ostatní mají vhodnější genetickou výbavu než ty“ utvrzují jedince spíše ve stabilním postoji k vlastním schopnostem. Oproti tomu věty jako: „když zamakáš, zlepšíš se,“ „nikdy nevíš, kde jsou hranice tvých možností“ nebo „není tak podstatné, co ti nadělila příroda, důležitější je, co s tím uděláš“ a „důležitější než vlohy je to, jak trénuješ“, vedou k otevřenějším, měnitelnému postoji k vlastním limitům a schopnostem.

„Makej, zlepšení máš to ve svých rukách.“


„Mít v životě štěstí, dá pěknou dřinu.“

Jiří Odlas