Labe Arena

4.3 Zásek (zaveslování)

Na zaveslování, tedy zanoření lopatky do vody, se podílí především sval trapézový (m. trapezius), svalů deltový (m. deltoideus). V této fázi je veslař v tzv. trojflexi v dolních končetinách (tzn., že úhel v kyčelních, kolenních i hlezenních kloubech svírá ostrý úhel, bérec svírá 900 s vodní hladinou), v předklonu trupu (ve flexi), s mírným záklonem hlavy (extenze v krční páteři). Horní končetiny jsou v předpažení (ve flexi o velikosti cca 1000) s dlaněmi směřujícím dolů (vnitřní rotace). V oblasti zápěstí jsou ruce po celou dobu v prodloužení předloktí, prsty drží pačinu volně, palec je položen na vnitřním konci pačiny (mírný tlak do havlinky). Pačina by neměla být takřka viditelná mezi palcem a ostatními prsty. Častou chybou je vychýlení ruky směrem ke straně malíkové (ulnární dukce). Toto postavení rukou by mohlo vést k přetížení předloktí. 




Obr. 18 Zapojení jednotlivých svalů ve fázi záseku/zaveslování

Zdroj: Mazonne (1998)

Pozn. Obrázek 18 podrobně znázorňuje svaly zapojující se do veslařského pohybu ve fázi záseku/zaveslování, nezobrazuje však přesně současnou techniku jízdy. Správné provedení fáze záseku/zaveslování je uvedeno na obr. 19.


Obr. 19 Správné provedení fáze záseku (zaveslování)

Zdroj: Nacházelová a Panuška (2019)