Labe Arena

4.4 Jak (sebe)reflexe probíhá?

(Sebe)reflexe můžeme povést v následujících krocích, které si níže popíšeme:

- Identifikace tématu

- „všimnu si“

- Analýza a interpretace

- kladu si otázky, pochybuji, přemýšlím o tom, čeho jsem si všiml

- intepretuji (vyložím si to nějak - jak tomu chci rozumět)

- Výsledek

- mám možnost se rozhodnout

1) Identifikace tématu – „všimnu si“

Téma (sebe)reflexe bývá dáno potřebou, kterou má sportovec nebo kterou přinese trenér - „posvítit si“ na to, co je zajímá. Aby bylo možné téma, resp. určitou situaci dále zpracovávat, musíme si na ní nejprve něčeho konkrétního všimnout. Všimnout si něčeho lze buďto spontánně (tzv. „na první dobrou“) nebo s vynaložením určitého úsilí, kdy mám potřebu si něčeho konkrétnějšího všimnout („posvítit si na to”).

Na začátku je  potřeba a rozhodnutí chtít něco vidět (resp. vidět to lépe, vidět toho víc, vidět to ve větších detailech, atd.) spolu s tím, že tímto směrem zaměříme pomyslný reflektor - svojí soustředěnou pozornost.

Přeneseme se pak v myšlenkách do časového úseku, na který si chceme „posvítit“ a necháme si vybavovat události, zážitky, pocity, vjemy, myšlenky atp..

Jako pomůcky můžeme použít následující otázky:

- „Co se dělo?“

- „Co jsem dělal/a nebo nedělal/a?“ 

- „Jak to tentokráte šlo?“

- „Co jsem při tom cítil/a?“

- „Kde byl zlom v závodě, jednání či situaci?“

- „Co šlo ostatním lépe než mě?“

- „Co mě šlo bezvadně?“


2a) Analýza a interpretace - kladu si otázky, pochybuji, přemýšlím o tom, čeho jsem si všiml(a)

To znamená, že se snažíme vidět situaci ze všech možných hledisek, zvažovat, zkoumat, pochybovat, ptát se – jestli to, čeho jsem si všiml v prvním kroku, je správný postřeh. Kladu si i otázky typu:

- „Je to vážně tak?“

- „Dívám se na to správným pohledem?“ 

- „Jak by to viděl parťák z lodi, trenér, přítel, máma?“

-  „Existují ještě nějaké jiné možnosti, jak se dá na situaci dívat?“


2b) Analýza a interpretace - intepretuji (vyložím si to nějak - jak tomu chci rozumět)

Postupně si tvoříme naši interpretaci dané situace (náš výklad, naše porozumění, náš způsob chápání), na základě které se můžeme rozhodnout jak s tímto naším „zjištěním” dále naložíme.

Naše interpretace odhaluje významy, které pro nás daná situace měla, resp. význam, který jí přisuzujeme. Zde je potřeba zdůraznit - v podstatě neomezenou interpretační svobodu, kterou při reflektování máme. Platí tady, že stejné situaci mohou přisoudit různé interpretace nejen různí lidé, ale dokonce i my sami [I zde lze nalézt paralelu s uměním, které je v interpretaci naprosto svobodné. Umění ukazuje, že je tolik realit a vidění skutečnosti, co je autorů a  diváků - pozorovatelů. Nebo ještě dále: interpretací uměleckého díla je minimálně tolik, kolik je pozorovatelů (ledaže by pozorovatelem bylo stádo).]. Interpretace je totiž vyjádřením našeho momentálního pohledu, našich momentálních myšlenek a přesvědčení. Je proto platná v daném čase, kdy k reflektování dochází a o chvíli později může (ale nemusí) vypadat jinak.

Jak si tedy vybrat „správnou” interpretaci? Nejlépe tak, že hledáme takovou, která nám bude v daných souvislostech nějak (nebo nejvíc) užitečná. To je ve své podstatě umění -  jehož nespornou výhodou v tomto případě ale je, že se mu lze naučit.

To znamená, že se ptám:

- Je tato interpretace užitečná [jako třeba: „trenér je vůl“.]?

- Je mi k něčemu? Pokud ne, znovu se vracím k předchozímu kroku a dál zkoumám.


3) Výsledek - mám možnost se rozhodnout

Výsledkem reflektování je – poté, co jsme rozhodli uvěřit nějaké interpretaci - možnost vědomě se rozhodnout k nějaké akci. Rozhodnout se sám za sebe, svobodně. A za svým rozhodnutím si pak stát. Můžu se i rozhodnout nechat to být, nedělat nic ale i to už je rozhodnutí.

Efektivní bývá obvykle (sebe)reflexe, která směřuje ke změně - jednání, myšlení, atd. – směrem, kterým potřebujeme. Která nám pomáhá nejednat rutinně či nebýt ve vleku událostí nebo jiných lidí.

Ukazatelem zdařilé (sebe)reflexe někdy může být i „aha moment“, tzn. moment, v němž si uvědomujeme, že jsme se dověděli něco nového, čeho jsme si doposud nebyli vědomi, a že máme energii s tím něco udělat.


Proč má (sebe)reflexe tyto tři kroky, které jsou vlastně stejně jako mušketýři čtyři? Nemusí tomu tak být vždy. Někdy si stačí všimnout a podvědomě už víme co dál dělat (tedy přeskakujeme přirozeně analýzu a intepretaci). Pro složitější případy je ale užitečný výše pospaný postup, který nás provede procesem (sebe)reflexe aniž bychom udělali interpretační chybu. Minimálně po dobu, kdy se (sebe)reflexi budeme chtít učit.