Labe Arena

4.4. Veslařská elektronika

Čas uveslovaný z bodu A do bodu B je klíčovým a rozhodujícím faktorem ve veslování dospělých. Přesto nebo proto bychom rychlost neměli řešit už u nejmenších dětí v žákovských kategoriích. Potřebujeme, aby si hrály, aby závody byly zpestřením přípravy a teprve postupně se seznamovaly s rychlostí, s údaji, kterými rychlost ve veslování vyjadřujeme a samozřejmě s tím pochopily i základní tréninkové ukazatele, mezi které patří frekvence záběru, délka úseků a intenzita. Do čtrnácti let nepotřebují vědět jaký je jejich průměr na 500 m např. ve frekvenci 22 záběrů za minutu. Na druhou stranu při učení/zdokonalování veslařské techniky - od kategorie staršího žactva - může být užitečným pomocníkem zapojení veslařské elektroniky, zejména chytrých havlinek (např. EmPower Oarlock od NK Electronics) a seznámení veslařů s vizualizací průběhu záběru („tempa“).

Od dorostenecké kategorie se při nácviku veslařské techniky již naplno mohou zapojit chytré havlinky a budíky např. SpeedCoach GPS2. Vyžadujeme již také trénink na veslařském trenažéru, kde se s pojmy jako aktuální rychlost, průměrná rychlost a frekvence záběru setkávají. Stejné znalosti po nich nově vyžadujeme i při tréninku na vodě. Nijak dogmaticky sice netrváme na dodržování průměrů, ale snažíme se zajistit, aby závodníci pochopili, jak funguje trénink v jednotlivých zónách (viz kapitola 7.3).

V dorostu proto stačí, když závodníci používají budíky např. StrokeCoach Surge nebo podobná měřící zařízení, která závodníkům ukazují frekvenci záběru a ubíhající čas, případně ve spojení s tepovou frekvencí. Víc není potřeba. Pohled do lodě (do prostoru nohavek, kde je veslařská elektronika umístěna) by se neměl stát automatickým, protože často navádí veslaře k horší orientaci v prostoru. Pohled hlavou dolů často vede k tomu, že vesla před zásekem jdou od vody, proto bychom neměli na úkor veslařské techniky dětem či mládeži vnucovat veslařskou elektroniku pro kontrolu výkonu. Naopak bychom veslařskou elektroniku měli využívat tak, aby nácvik správné veslařské techniky pod vedením trenéra veslařská elektronika podporovala.

V kategorii juniorů je využití veslařské elektroniky při tréninku nezbytností. Veslaři by měli umět nejen používat budíky např. SpeedCoach GPS2 v kombinaci s chytrými havlinkami a sporttestery, ale měli by se v tomto věku učit společně s trenérem pracovat s daty a rozumět jim, exportovat a analyzovat tréninkové údaje a pracovat na odstranění drobných nebo větších nedostatků v technice tak, aby se optimalizovalo provedení veslařského tempa a také jejich výkon v juniorské kategorii.

V juniorské kategorii předpokládáme, že veslaři mají mít techniku veslování na velmi kvalitní úrovni, jen fyzická připravenost (počet odtrénovaných let) je logicky nižší. Proto by veslaři v tomto věku měli znát všechny potřebné údaje o svém veslování a individuálně pracovat na vylepšení. Nejlepší závodníci by měli rozumět lodi, cítit ji a učit se vědět jaká je rychlost jejich lodě v různých frekvencích záběru a v různých povětrnostních podmínkách, aby byli společně s trenérem schopni uvažovat o stanovení reálné závodní taktiky. Veslařská elektronika zde bude vítaným pomocníkem.

Dalším zařízením, které se dá využívat od nejmenších kategorií, jsou zvuková zařízení pro ozvučení lodí, jako např. Cox Vox, Cox Box nebo CoxMate. Jedná se o zařízení, která pomocí kabelů v lodi (většinou pro posádky od čtyřek párových s kormidelníkem až po osmiveslice párové s kormidelníkem) a reproduktorů přenášejí hlas kormidelníka do lodi ostatním členům posádky tak, že všichni dobře slyší jednotlivé povely, na které mají čas zareagovat. Zvuková zařízení by neměla chybět ani v lodích pro nejmenší veslaře, kteří jsou noví a teprve se snaží poznat nový sport. Samotná veslařská terminologie je pro ně zpočátku často nesrozumitelná a nezřídka bohužel umocněná i nemožností slyšet řádně pokyny, protože z praxe víme, že nováčky obvykle dáváme na pozici háčka, tedy toho nejdál od kormidelníka a nejdál od slyšitelných povelů bez odpovídajícího zvukového zařízení.