Labe Arena

4.5 Jak se (sebe)reflexi naučit?

Učte sportovce, aby se samy sebe ptali, proč dělají to, co dělají. Učte je používat jazyk k posuzování vlastních činů a motivů. Pomozte jim objevit širší rozsah možných souvislostí jejich skutků, aby tomu sami rozuměli.K provádění (sebe)reflexe nepotřebujeme žádné speciální pomůcky a lze ji aplikovat téměř kdykoli a kdekoli. Naučit se reflektovat je však možné jen skrze praktickou aktivitu – nepostačí přečtení tohoto textu. Začít je možné kdykoliv. Většina z nás to už ostatně někdy dělala, jen jsme tomu tak neříkali. Například při psaní deníčků.

Stačí se č zastavit a zamyslet, co jsme dělali, nebo co ostatní dělali a jaké to mělo následky. Důležité je s reflektováním začít a dělat ho pravidelně – minimálně do doby, než se zkoušení změní v zautomatizovanou dovednost.

Když začínáme trénovat reflektování, nejprve se spontánně vynořují především emočně nabité události, tj. skutečnosti s pozitivním anebo negativním emočním nábojem. S postupem času, jak narůstá všímavost, přibývá povšimnutí i jiných situací. Reflektování se postupně stává snazší a přirozenější. Když tuto činnost vydržítě dělat pravidelně, nakonec se stane samozřejmostí a budete ji zvládat jen tak mimochodem a automaticky.

K sebereflexi v praxi často postačí 2 nejzákladnější témata, která si může vyzkoušet hned:

- Co to (tady) vlastně dělám?

- Proč to dělám (když nemusím)?


Učte sportovce, aby se samy sebe ptali, proč dělají to, co dělají. Učte je používat jazyk k posuzování vlastních činů a motivů. Pomozte jim objevit širší rozsah možných souvislostí jejich skutků, aby tomu sami rozuměli.

- Zvýšit a zintenzivnit naše vnímání - soustředěním pozornosti (a praxí). Zatímco vidíme a slyšíme (ve většině případů) tak, že nám to pro každodenní život postačuje, úroveň našeho  vnímání je pro účely reflexe většinou nedostačující. Potřebujeme proto otočit vědomě knoflíkem na našem ovladači vnímání směrem k většímu výkonu - podobně jako bychom to udělali s hudebním zesilovačem.

- Schopnost dívat se na sebe a okolí nezatíženýma (dětskýma) očima - jako kdybychom věci kolem sebe viděli poprvé.

- Být teď a tady. Vypnout automatické režimy našeho fungování. S autopilotem můžeme dělat mnoho činností - řídit auto, vykonávat svou práci nebo dokonce žít v partnerském vztahu. Nemůžeme s ním ale reflektovat. Myslí opuštěné tělo nemůže čerpat podněty z okolí - nemá totiž k dispozici smysly, když jsou odpojené. Aktivní smyslové receptory přitom při reflektování nutně potřebujeme. Smysly je třeba zapojovat, aby si všímaly jemnějších nuancí a zvědavě objevovat, zkoumat, atd.

- Pokoru. Vidět jak se v daném okamžiku věci „samy“ člověku ukazují - ne jak bych je chtěl(a) vidět nebo jak by správně měly být. Být připraven(a) uznat realitu a umět říci s pokorou „tak to prostě je”. Zároveň vědět, že to za chvíli může být jinak. Terry Pratchett v Úžasné zeměploše nabádá k používání tzv. prvního pohledu: „První pohled je, když dokážeš vidět, jak věci skutečně vypadají, ne jak ti pak hlava řekne, že by měly vypadat. Druhý pohled je neostrý, ten ti jen ukazuje, co čekáš, že uvidíš“.

- Ptát se. Nebát se dávat si všelijaké otázky, včetně těch nepříjemných či netradičních.

- Umět nehodnotit. Nálepky vzniklé z hodnocení („je to dobře“, „je to špatně“ nebo „je to k ničemu”, „je to geniální”) mohou otupit naše vnímání. Navíc je třeba mít na paměti, že hodnocením vytváříme na sebe či na jiného hodnoceného tlak směrem k nějaké normě, podle které hodnotíme a prostor pro hledání vlastních řešení tím zmenšujeme. Při reflektování je potřeba pozorovat prostředí, ve kterém se pohybuji, nezaujatě a bez hodnocení (avšak s možností hodnocení dělat, když se pro to rozhodnu).

- Praxi, praxi, praxi. Intenzívní zkušenost můžete získat za relativně krátkou dobu, když si vyzkoušíte následující typ:


Typ pro ty, kteří chtějí začít (a zažít intenzívní zkušenost) s reflektováním:

- Nahrajte si na videokameru či na mobil rozhovor (alespoň 5 minut), který s někým povedete (samozřejmě k tomu musíme mít jeho souhlas).

- Přepište slovo od slova, co v rozhovoru budete říkat vy a co bude říkat druhý účastník rozhovoru (a to včetně slovních vat jako „éééééé“, „hmm“, atp.).

- Přemýšlejte, proč jste říkali, co jste říkali a co jste si v tu chvíli mysleli.

- Proberte svou zkušenost s někým dalším, svěřte se.

Věřte, že se zážitek bude překvapivý a získaná zkušenost vás mnohé naučí.