Labe Arena

4.6 Reflektování se skupinou

Zvládnutí vlastního (sebe)reflektování je základním předpokladem pro další možnou formu práce – reflektování se skupinou pod vedením trenéra.

Při skupinové reflexi trenér pracuje najednou se skupinou svěřenců, kteří jsou obvykle členy jedné tréninkové skupiny (resp. lze očekávat, že mají podobnou potřebu). Skupina by neměla být příliš veliká neb s množstvím zapojených osob roste komplexita problému a složitost řízení diskuse. Zkušenosti praví, že pro složitější témata by skupina neměla být větší než 6 osob. Na druhou stranu lze jednoduché téma (jako např. „co se vám tu dnes líbilo“, či „co jste se dnes naučili“) provádět v rámci tělocviku i s celou školní třídou.

Skupinová reflexe je postavená na jednotném tématu, které přináší trenér jako moderátor diskuse. Nemůže si každý účastník během reflexe řešit, co ho napadne, aby bylo možné diskusi uřídit a nevznikl chaos. Trenér proto přináší téma a navíc i strukturu práce, kterou sportovci plní svým obsahem.


Reflexe ve skupině probíhá cca v těchto krocích:

1. Posazení do kruhu

Reflexi provádíme zásadně v kruhu. Kruh zaručuje komunikační rovnost ve skupině, stejnou šanci vyjádřit se a všichni na sebe vidí.

2. Nastavení pravidel

Druhým krokem je nastavení komunikačních pravidel při reflexi. Děláme to pro zajištění bezpečné atmosféry, předcházíme tak tomu, aby se někdo cítil ohrožený, až bude mluvit o svých pocitech, postojích. Ve skupině se lépe otevřeme, když víme, že se nám nebude nikdo smát, skákat nám do řeči, slovně nás napadat.

3. Seznámení s tématem

Trenér musí mít představu, jaké téma chce probrat (jako třeba vytěžení zkušenosti ze závodu nebo z tréninku, jak např.: „co si dnes odnášíte z tréninku“; „co jste se tu dnes naučili“; atp.) případně někdy i k jakým změnám chování a fungování účastníků by v důsledku společného sezení mělo dojít (zlepšení vztahů ve skupině, řádné vedení tréninkového deníku, atp.). S tímto tématem trenér oslovuje skupinu.

4. Reflektování v kolečku

Do reflektování se postupně zapojují všichni, ale probíhá výhradně jako dialog mezi trenérem a jedním členem skupiny. Ostatní v tu chvíli naslouchají, přemýšlí o tom, co slyší, případně si mohou zapisovat poznámky). Zásadně však nevstupují do dialogu s jiným členem skupiny a to ani, když na sebe nějak navazují.

V průběhu reflexe se členové skupiny postupně připojí se svým popisem aktuálních postřehů ve vztahu k zadanému tématu, využívají přitom sdílení informací a vzájemné inspirace od ostatních účastníků skupiny.

Při reflexi postupně dochází nejen k přemýšlení účastníka, se kterým kouč aktuálně diskutuje, ale i k posunu uvažování celé skupiny, ačkoliv mezi účastníky nedochází k přímému rozhovoru (účastníci naslouchají).

5. Řízení diskuse v kolečku

Za řízení diskuse, atmosféru a dodržování pravidel je odpovědný trenér. Ten proto v průběhu reflektování účastníky řídí (uděluje slovo, atp.) a posouvá diskusi od „všímání si“, přes intepretaci až po výsledek reflexe.

Trenér v případě potřeby pomocí vhodně kladených otázek směřuje reflektování partnera tak, aby řešil to, co je pro něj užitečné.

6. Podpora trenéra

Trenér diskusi citlivě podporuje, zejména:

- kladením otevřených otázek,

- podporuje jednotlivé účastníky a ověřuje jejich motivaci k diskusi,

- netradičními způsoby uvažování o možnostech řešení,

- vyžaduje od účastníků, aby pro ostatní popsali, co je z dění při reflexi nejvíce oslovilo.

7. Závěrečná intervence

- Na závěr by měl trenér v kolečku požádat účastníky, aby provedli závěrečné hodnocení, resp. řekli, co si z reflexe odnáší, jako např.:

- „Co si z dnešní reflexe odnášíte?“

- „Co jste se při reflexi dozvěděli / naučili?“

- „Co vás nejvíc překvapilo?“ „Jak s tím naložíte?“

- „Na čem byste chtěli nejvíc zapracovat?“

a připojit se s popisem toho co si ve vztahu k jednotlivým účastníkům všiml on, jako např.:

- Ocenění konkrétních postřehů účastníka diskuse;

- Ocenění výstižných sebepopisů účastníků;

- Podpora účastníka, aby si uměl lépe představit, že se jeho případný záměr či plán ze závěru reflexe skutečně zrealizuje;

- Ale žádné rozdávání známek!!!

- Cílem je užitečně zrekapitulovat provedenou reflexi a zvýšit pravděpodobnost, že se závěry z reflexe dostanou do reality.


Několik komunikačních pravidel pro všechny než se začne (zvláště pro začínající skupiny a trenéry):

- Hovoří vždy jeden.
Mluví se vždy pouze k trenérovi (či osobě vedoucí reflexi), nikdy ne napřímo k jinému účastníkovi skupinové reflexe.

- Vše řečené zůstává v kruhu (při následném vyprávění o tom, co jsme dělali někomu třetímu, vynechám informace z reflexe).

- Každý vyjadřuje pouze svůj názor (nemluví za druhé).

- Nestačí jen mluvit když dostanu slovo – je třeba naslouchat.

- Je zakázáno útočení na druhé, jejich kritizování, atp.


Pravidla pro vedení reflexe trenérem:

- Trenér formuluje pravidla chování a komunikace během reflexe.

- Diskusi řídí vždy trenér (nebo k tomu najatý kouč).

- Trenér podporuje a stimuluje diskusi, vyjadřování názorů, prožitků a zkušeností. 


- Trenér v reflexi nefiguruje jako expert na odpovídání otázek – vyhýbá se častému udílení chytrých rad. 


- Závěrečnou intervenci orientuje do budoucna pro podporu přenosu prožitku z reflexe 
do praxe. 



Skupinové reflektování pomáhá dosáhnout změn v chování a myšlení zapojených sportovců, přičemž na konkretizaci těchto změn v průběhu reflexe zásadně participují. Je tedy větší pravděpodobnost, že potřebná změna skutečně nastane.