Labe Arena

4.6 Veslařský trenažer

Na obrázcích níže je možné porovnat zapojení svalů do záběru v jednotlivých fázích při veslování na veslařském trenažeru.

 


Obr. 22 Zapojení svalových skupin na veslařském trenažéru

Hlavní rozdíl mezi veslováním na trenažeru a párovým veslováním na vodě je ve fázi záseku/zaveslování, kdy na vodě v této fázi dochází k oboustrannému upažení (pačiny jdou od sebe) a tedy k vyšší aktivaci svalů ramen (střední část svalu deltového). Odlišné je také dokončení tempa na vodě, kdy dochází k vymlejnkování, což znamená vyšší aktivaci svalů předloktí a zápěstí. Výšku nohavek lze nastavit obdobně jako u lodi. Sklon nohavek se na trenažeru nenastavuje, jejich sklon je nastaven od výrobce jako ideální.

Výhodou využití veslařského trenažéru v tréninkovém procesu je rozvoj svalů celého těla (s odlišnostmi v aktivaci svalů paží, jak je popsáno výše), možnost naučení se správnému překlápění pánve a tím pádem pohybu trupu do předklonu a záklonu (aniž by docházelo k přetěžování bederní páteře), možnost naučení se správné dynamice, rytmu veslařského tempa a posloupnosti zapojení jednotlivých částí těla do veslařského pohybu.

Veslařský trenažér je součástí specifické přípravy veslařů, není vhodné ho brát jako nadstavbu tréninku nebo jako prostředek kompenzace tréninkové zátěže. Je dobré si uvědomit (především u žákovských kategorií), že časy strávené na veslařském trenažeru a na lodi se sčítají!


Více informací o technice jízdy na veslařském trenažeru a jeho vhodnosti/nevhodnosti zařazení do tréninku najdete v části Metodika veslování (šedá kostka) v kap. 6.