Labe Arena

5.1 Bezvýhradná odpovědnost

„Přijměte odpovědnost za Váš život. Vězte, že jste to Vy, kdo Vás dostane tam, kam chcete, nikdo jiný to neudělá.“ 

Les Brown, známý motivační řečník


V následujícím textu se budeme setkávat s pojmem odpovědnost. Abychom tomu rozuměli, vymezíme hned na začátku, co se odpovědností míní. Odpovědnost [Odpovědnost a zodpovědnost chápeme jako synonyma] chápeme v této publikaci jako osobní odpovědnost za svoje činy, za sportovní kariéru, za svůj život.

Výrazy odpovědné jednání a odpovědný přístup k plnění povinností používáme k vyjádření vědomého, cíleného a plánovaného chování, které vede k žádoucímu výsledku nějaké činnosti. Chovat se odpovědně znamená učinit veškerá možná opatření, aby vytčeného cíle bylo dosaženo (nebo aby se minimalizovala pravděpodobnost vzniku nechtěných následků).

 

„Člověk je zodpovědný sám sobě za získání nebo ztrátu svého života.“

Erich Fromm německý filozof, psycholog a psychoanalytik


Dnešní dynamická doba klade na člověka ve vztahu k odpovědnosti velké nároky, neexistují totiž předem daná doporučení, o něž by se mohl v měnící se společnosti spolehlivě opřít, podle nichž by se mohl rozhodovat a na něž by se mohl odvolávat. Nacházíme se stále v období, kdy se společnost vypořádává s následky totalitního vládnutí (viz stav naučené bezmocnosti [Naučená bezmocnost (learned helplessness) je pasivní, rezignované chování, které je důsledkem vnitřního přesvědčení, že neexistuje žádný způsob úniku před averzivními podněty, neboli že výsledek, kterého chce jedinec dosáhnout, je na jeho snaze nezávislý. Tento jev je spojen s problémy v oblasti motivace, emocí a poznávání. – viz SELIGMAN, Martin E. P. Learned Optimism, s. 17-28.]). Navíc se dnes nabízí spousty rádoby lákavých únikových cest – do světa virtuální reality, do pasivity, opozice vůči autoritám, do negativních emocí, drog, atp. – které zkouší nabídnout benefity znovunabyté svobody bez přijetí odpovědnosti. Člověk se však nakonec rozhoduje sám a sám také čelí odpovědnosti. Ta se také považuje jednou z podmínek životního úspěchu a životní spokojenosti.

Výchovu k odpovědnosti má v první řadě na starost rodina a škola. Avšak neméně významné jsou činnosti prováděné v jiných společenstvích, jako například ve sportovních klubech. Sportovec se setkává s jinými vzorci jednání (pravidla, pořádek, klubové zvyklosti, atp.), zažívá pocit odpovědnosti za druhé a cítí, že na něj ostatní spoléhají, mají od něj nějaká očekávání. Prostředí ve sportovních klubech může být při výchově k odpovědnosti v mnohém efektivnější a svobodnější než konvencemi a byrokracií svázané školství, zejména to základní.  

Jak však prostředí sportovního klubu zapojit do výchovy k odpovědnosti mladých sportovců?

Přemýšleli jste někdy kdo ve vztahu trenér – sportovec je za co odpovědný? Za co je vlastně odpovědný trenér a za co závodník? Zde nepochybně platí, že sportovec má o hodně větší prostor k osobní odpovědnosti, než by se na první pohled mohlo zdát a než si třeba uvědomuje. Trenér by především měl vést svoje svěřence k tomu, aby převzali odpovědnost oni sami. Aby přijali bezvýhradnou odpovědnost za svou sportovní kariéru i za svůj život, protože nikdo jiný to za ně neudělá. A protože sportovec těžko dosáhne určitého cíle, aniž by sám v sobě přijal odpovědnost, závazek k jeho splnění.

Co je to ale vlastně znamená, že někdo přijme bezvýhradnou odpovědnost? A co to v praxi konkrétně znamená osobně pro trenéra či sportovce? Znamená to, že budou činit veškerá možná opatření, aby dosáhli společného cíle, tj. že budou reagovat (každý sám za sebe) na každou situaci tak, aby k cíli postupně směřovali. Jinými slovy - že budou na jakoukoliv situaci rozhodnuti užitečným způsobem reagovat, resp. odpovědět. A právě zde je praktický klíč k bezvýhradnému přijetí odpovědnosti, kterou lze pro naši praxi uchopit jednoduše takto:

Bezvýhradná odpovědnost = schopnost (rozhodnutí) odpovědět užitečným způsobem [odpověď musí být navíc v souladu s příslušným vyšším rámcem (etickým, klubovým, společenským, či naším osobním).] na jakoukoliv situaci.

Přijmutí bezvýhradné odpovědnosti tedy v praxi znamená, že budeme vždy činit to nejlepší, co bude zrovna v našich možnostech, že budeme činit veškeré možné kroky, které nás dovedou k našemu cíli. To ale neznamená, že trenér nebo veslař budou konat zázraky. Znamená to, že se podívají se na svoje karty a uhrají s nimi vždy co nejlepší výsledek. Když si uvědomíme, že si vždy můžeme vybrat, jak s rozdanými kartami hrát, budeme se cítit dobře či alespoň lépe. A i v případě, že zrovna nevyhrajeme, můžeme se svými kartami vždycky uhrát to nejlepší, co zrovna uhrát jde. 

„Můžeme být zodpovědní jen za to, co sami děláme.“

Diana Peterfreund, spisovatelka 


Ne vždy máme tak dobré podmínky, které bychom potřebovali a nelze nám to spravedlivě dávat za vinu. Nejsme odpovědní za dané okolnosti. Jsme však odpovědní za to, jak se vůči nim postavíme. Odpovědné jednání v tomto případě znamená, že bez ohledu na to, jak špatně situace vypadá, uděláme - tváří v tvář výzvě - vždycky to nejlepší, čeho jsme schopni. Jsme kapitáni nejen na veslařské lodi, ale i na lodi našeho života a tak musíme plout, jak nejlépe dovedeme, bez ohledu na to, jak “nespravedlivé” je občas počasí nebo jiné okolnosti.

„Nejsme zodpovědní jen za to, co děláme, nýbrž i za to, co neděláme.“

Molière francouzský dramatik a herec


Nedílnou součástí takto pojaté odpovědnosti je možnost volby. Je potřeba si uvědomit, že vždy máme možnost volby, když na nějakou situaci reagujeme – postačí, když si takovou možnost uvědomíme či připustíme. Více viz kapitola 5.3.

S převzetím osobní odpovědnosti můžeme začít vidět sami sebe jako „tvůrce”, jako hlavní postavu, která má svůj podíl na vytvoření současné situace - a která může ovlivnit její další vývoj. Naopak s odmítnutím osobní odpovědnosti sami sebe stavíme do role „oběti”. Více viz kapitola 5.4.