Labe Arena

5.2 Veslařská technika pro Starší žactvo

Mírně pokročilého veslaře (v našem případě kategorie staršího žactva) můžeme charakterizovat jako veslaře, který má za sebou alespoň jeden rok veslování. Tento časový úsek považujeme za základní časový údaj pro výuku další veslařské úrovně, i když v některých případech u šikovnějších začátečníků můžete přistoupit k výuce další veslařské úrovně dokonce již po čtyřech měsících intenzivního veslování. 

Technika pro mírně pokročilého veslaře začne být „mírně“ náročnější především v nárocích na stabilitu lodi v odhozu a lepší připravenosti veslaře na zásek. Je možné, že přesun z kategorie začátečníka do kategorie mírně pokročilého bude vyžadovat změnu ve vybavení. Ze širších, stabilnějších lodí by se mírně pokročilí měli přesunout na dětské skify, nebo dětské skuly, případně závodní skify.

Mírně pokročilý veslař by již také měl být seznámen s optimální technikou vyndávání vesel z vody a měl by si postupně všímat rozdílných stylů ve veslování. Trenér by mu měl také alespoň jednou do měsíce ukázat jeho veslování na videu, aby si veslař začal v hlavě vytvářet obraz vlastního veslování, které potom konfrontuje s realitou.

 

5.2.1 Dokončení záběru




Popis veslařského záběru vychází z definování dokončení záběru. Veslař sedí v mírném záklonu, ruce má od sebe na vzdálenost pěsti, nohy jsou natažené a břišní svaly společně se zádovými svaly udržují vzpřímený záklon. Lokty míří od těla směrem ven z lodě a ruce drží pačiny vesel tak, že palce tlačí na konce pačin dostatečně tak, aby vesla nevyjížděla z havlinek. Prsty na pačině jsou položeny co nejblíž konci pačiny.

Veslař již ví, kde je jeho optimální záklon a dokáže si uvědomit, zda je jeho pozice zad správná či nikoliv. 

  

5.2.2 Návrat (odpočinková, nepohonná fáze)




Odhozem začíná nepohonná fáze záběrového cyklu, přenesení vesel přes vodu a příprava na další zátah. 

Z polohy dokončení záběru následuje vyndání kolmých vesel z vody tak, že se lehce zamáčknou pačiny v dlaních směrem dolů (cca 2-3 cm), vesla se kolmá vyndají z vody a poté naploší rotací pačiny. Veslař již zná alespoň teoreticky princip vyndavání kolmých vesel z vody a v technických cvičeních se snaží na principu vyndavání zapracovat a pohyb zautomatizovat. Vyndavání kolmých vesel z vody je dovednost, která mezi českými veslaři často chybí a způsobuje problémy později při veslování v posádkách. Veslaři si nečistým vyndáním vesel z vody tzv. „házejí vodu“, což za prvé způsobuje zpomalení lodi a za druhé ohrožuje ostatní veslaře v posádce v možnosti chycení kraba z důvodu velkého množství vody vyhozené lopatkou vesla v odhozu.

Simultánně s vyndáváním vesel z vody dochází k postupnému natažení paží a překlápění zad do předklonu - paže se natahují přes kolena, následuje překlápění zad/těla vpřed nad nohavky. Rotace při překlápění těla probíhá v kyčelním kloubu (hruď proti stehnům). Jakmile dojde k úplnému překlopení zad a natažení paží za kolena do prostoru, kterému říkáme „okno" nebo „obdélník“ následuje pokrčení dolních končetin a jízda na slajdu do záseku. Při koordinaci pohybu tedy dodržujeme pořadí paže, tělo, slajd.

Při jízdě dopředu nejprve ponecháváme paty dosednuté na desce nohavek (mimo jiné v této poloze je loď stabilnější) a paty se zvedají až před zásekem (dřív se učilo přitáhnutí za špičky prstů u chodidla, ale tato technika způsobuje horší stabilitu v dotažení dokončení záběru, „podjíždění“ a horší návrat do záseku). Hlava zůstává při návratu vodorovně s hladinou – oči drží horizontální rovinu pohledu a určují přirozené držení hlavy a uvolnění v oblasti šíje. 

Vesla jsou v průběhu návratu naplošená a občas se ještě mohou dotknout vodní hladiny. Veslař se snaží dosáhnout plynulé jízdy na slajdu v průběhu odhozu bez zbytečného škrtání vesel o vodní hladinu. Učí se “nechat loď běžet“ a uvolnit se. Veslař se nesnaží zvyšovat rychlost slajdu směrem k záseku, naopak se snaží jízdu směrem do záseku uklidňovat a myslet si na včasnou přípravu kolmých vesel pro zásek.

 

5.2.3 Zásek (neboli zaveslování)



Vesla jsou plně nakolmena a připravena k zaseknutí do vody. Tělo je v záseku v nejnáročnější pozici, protože nohy jsou pokrčené, paže vytažené před tělem do stran lodi, tělo je zpevněné pomocí břišních a zádových svalů a loď je velmi náchylná ke ztrátě rovnováhy. Neučte děti přílišnému předklonu – holeně by v předklonu měly být ve svislé poloze. V průběhu jízdy v odhozu loď postupně zpomaluje, aby v průběhu průtahu začala zrychlovat. Jakmile se vesla dostanou do vody a jsou plně ponořena, následuje pohonná část veslařského záběru.

 

5.2.4 Protažení (pohonná fáze)


 

Průtah veslařského záběru vyžaduje kolmá vesla ve vodě, postupné zapojení spodních končetin, zad a paží. U začátečníků i mírně pokročilých se jedná o nejjednodušší část veslařského záběru, protože rozumějí průtahu jako pohonné části záběru, která zrychluje loď a zároveň udržuje stabilitu lodě. Průtah probíhá plynule, jedna svalová partie se postupně přidává k další bez zbytečných pauz, které vedou ke skákání vesla ve vodě.

Jakmile veslař pokročil do další fáze vývoje, je potřeba se postupně zaměřovat na zdokonalování základní techniky tak, aby se vesla odlepila od vodní hladiny, aby vytažení vesel v konci záběru bylo čisté, aby vesla v začátku byla včas nakolmena a ve správné výšce od vodní hladiny a aby levá paže byla před pravou.


5.2.5 Držení vesel

Už začátečníkům je důležité vysvětlit jakým způsobem držet pačinu vesla a jakým způsobem pačinu vesla ovládat v průběhu záběru. Cílem správného držení vesel je naučit závodníky uvolněnému držení pačin v průběhu odpočinkové fáze záběru a minimálnímu tlaku na pačiny v průběhu průtahu.

Pačiny se drží na koncích, palce tlačí z vnější strany do vesel a při zátahu se dlaně dotýkají pačin pouze pod bříška prstů (viz obrázek). 


pastedGraphic.png


Otáčení vesel při dokončení záběru nebo před začátkem záběru vychází ze stejného principu otáčení vesel a to tak, že pačinu „posuneme v dlaních“ od sebe po dokončení záběru a veslo celkově zamáčkneme dolů nebo pačinu „vrátíme v dlaních pod bříška prstů,“ nakolmíme a zaveslujeme.

Správné držení vesel, vyndávání a zandávání vesel do vody vylepší především souhru posádek. Jednotlivec si může vystačit s průměrným držením pačiny, ale v posádce je čistota vyndávání vesel klíčová a často vede ke zbytečným ztrátám na rychlosti lodi.

Trénink správného držení vesla často začíná na břehu, na suchu, kdy si trenér nebo veslař vezmou do dlaně veslo, druhý konec je ve vodě a postupně si procházejí fáze nakolmení a vyndávání. Cílem je zautomatizování pohybu tak, že vesla se budou vyndávat z vody kolmá, do vody půjdou již nakolmená a mezitím nebude od vesel stříkat voda, veslaři bude jedno, jestli jsou vlny nebo bezvětří, protože si bude schopen upravit hloubku pro vyndání vesel individuálně a nebude jej bolet předloktí z příliš křečovitého držení pačin (častá příčina zánětu šlach).

Pro kategorie žactva obecně doporučujeme tenkou tloušťku pačin, v pozdějším věku (od dorostu a výš) je tloušťka pačin individuální záležitostí každého veslaře. Na trhu jsou pačiny v několika velikostech tak, aby bylo vyhověno všem závodníkům.


5.2.6 Seřizování lodí a vesel na míru veslaře

Seřizování lodi pro začátečníky se týká – vedle výšky vesel - především nastavení optimálního dodělání záběru, které se určí tak, že začátečník sedí v mírném záklonu 10-15 stupňů za kolmicí a u těla má dotažená obě vesla, mezi které si může vložit pěst. Pokud je prostor menší než pěst, musí se posunout nohavky směrem k přídi. Pokud je prostor větší než pěst, musí se nohavky posunout směrem k zádi.

 

5.2.7 Technická cvičení pro starší žactvo


 

 

Technická cvičení pro mírně pokročilého veslaře vycházejí ze zvládnutí technických cvičení pro začátečníky, jen se postupně přidává náročnost. Mírně pokročilý veslař (kategorie staršího žactva) by měl být schopen během 3-5 záběrů reagovat na pokyny trenéra a postupně vnímat změny, které při jeho veslování trenér doporučuje a reagovat na ně. 

Jak už bylo zmíněno, od starších žáků lze pro nácvik veslařské techniky a snazší pochopení provedení jednotlivých fází tempa využít chytré havlinky. K získání reálného obrazu vlastního veslování a podpory touhy po zlepšení lze s úspěchem využít i dnes jednoduše dostupné natočení videí z tréninku a navazující videoanalýzu veslařské techniky. 

Děti se poprvé v tomto věku setkávají s pojmem frekvence záběru a začínají používat veslařskou elektroniku např. StrokeCoach GPS s chytrými havlinkami. Doposud znaly jen povel naplno, lehce, volně. Nyní se seznamují s frekvencí tempa jako dalším parametrem, který jim pomáhá porozumět struktuře tréninku a průběhu samotných závodů.


Cvičení na uvolnění dlaní 

V této fázi se pořád zaměřujeme na uvolnění dlaní při veslování. Některá cvičení, jako například otevřené dlaně mohou veslaři využít i při závodech kdy mají pocit, že jsou dlaně v křeči a hrozí přetížení předloktí. Otevřené dlaně také doporučujeme používat při dlouhých úsecích na veslařském trenažéru (u kategorie žactva by měl být veslařský trenažér pořád za odměnu). Pro inspiraci nabízíme veslařským klubům se přihlásit do projektu www.ceskovesluje.cz a vytvořit týmové štafety, které zábavnou formou dětem představí veslařský trenažér.


Metodické video - Otevřené dlaně (v odhozu otevřené dlaně, veslař se snaží neškrtat o vodní hladinu)




Metodické video - Karate veslování (po odhozu hrany dlaní vedou pačiny)




Metodické video - Hra na piano (přehmatávání z pačiny mimo a zpět, veslař se snaží neškrtat o vodní hladinu)




Metodické video - Zamávej mi oběma rukama (není potřeba držet vesla, protože se vesla vrací zpět k veslaři)

 



Cvičení na větší komfort v lodi


Metodické video - Prohození dlaní - cvičení na ukázání důležitosti tlaku palců na konci pačiny a také rozbourání naučených stereotypů, kde by mírně pokročilý veslař měl být schopen veslovat alespoň jednou rukou, později oběma rukama a pokusit se veslovat na celý slajd. 



Veslování s chodidly na nohavkách – cvičení na zpevněné tělo v záklonu, důraz se klade na překlopení trupu ze záklonu do předklonu a počáteční jízdy na slajdu pomocí tlaku do pat


Metodické video - Dvě kolmá vesla – veslař postupně zdokonaluje čisté vyndávání kolmých vesel z vody 




Metodické video - Veslování dopředu a dozadu na místě – cvičení na ukázku optimální hloubky vesel v průtahu




Základní balanční cvičení

Stabilita v začátku – postupně lepší kontrola nad jednotlivými polohami těla, veslař si uvědomuje své tělo v prostoru lodě 

Cvičení s pauzou – různé fáze záběru

Balanční cvičení – různé typy holubiček: nad koleny, v začátku, v záklonu. Trenér může postupně zvyšovat náročnost a dětem měřit výdrž v balančních cvičeních


Metodické video - Sed v lodi bez vesel 



Metodické video - Vesla pod krakorcem 


Metodické video - Holubička s kolmými listy 


 

Metodické video - Holubička s kolmými listy za zády


Cvičení na ovládání lodi

Jednou rukou kontra, druhou veslování – rychlejší nácvik otáčení lodě

Rozložený start – seznámení veslaře s technikou startu


Metodické video - Závodní start - nácvik startu - vysvělení




Metodické video - Závodní start - nácvik startu - praktické ukázky




Metodické video - Start a postartovní sprint - nácvik krátkého sprintu


 

Ostatní cvičení


Metodické video - Stoj v lodi (veslař si stoupne chodidly mezi kolejničky, rukama kontroluje vesla a stabilitu lodě)



Gondola – veslař stojí v lodi, na jednu pačinu si stoupne, druhé veslo vyndá z havlinky a použije jako pádlo pro pádlování ve stoje

Helikoptéra – veslař stojí v lodi, na jednu pačinu si stoupne, druhé veslo vyndá z havlinky a otáčí s ním nad hlavou na způsob helikoptéry 

 

Metodické video - Gondola, Helikoptéra




Veslařská abeceda

Veslaři z kategorie staršího žactva by se rovněž měli naučit bezvadně provádět kompletní Veslařskou abecedu – viz kapitola 7.2.