Labe Arena

5.3 Svalové dysbalance v oblasti krční páteře a ramenního kloubu

Krční páteř se v rámci udržení napřímené polohy hlavy pohybuje z relativního záklonu do předklonu (z extenze do flexe) a zpět. Nedochází tu tedy k podobnému namáhání, jako u bederní páteře (prevalence jednoho směru pohybu). Potenciální jádro problému spočívá v tom, že ve chvíli maximálního zatížení není krční páteř v neutrálním postavení vůči hrudní páteři. Do neutrální polohy se dostává pouze na malý moment, kdy se celý trup dostane do vertikály (uprostřed pohybu) a konec pohybu je dokončen opět v nefyziologickém relativním předklonu (flexi) hlavy s jejím předsunutím. Předsun hlavy při provedení nebo dokončení pohybu lze často vidět u amatérských, ale i vrcholových sportovců. Jedná se o nevyváženost mezi hlubokými stabilizátory krku, autochtonními svaly páteře a schopností vykonat pohyb končetinami zároveň. Nutno poznamenat, že pokud tělo nemá pevnou osu (páteř), nemůže na ní vykonat optimálně běžný pohyb, ještě hůře pak pohyb s odporem jakéhokoliv charakteru.

Poloha krční páteře na začátku a na konci pohybu zároveň napíná nervové struktury horní poloviny těla a obou horních končetin. To může být důležitým kofaktorem vzniku nejrůznějších problémů v oblasti lopatek, ramene lokte, nebo ruky.

V oblasti lokte jsou to nejčastěji laterální epikondylitidy, tzv. tenisový loket – pohyb v druhé fázi totiž není dokončen zádovým svalstvem, nýbrž skrčením lokte (flexí v lokti) a vztyčením ruky hřbetem k předloktí (extenzí v zápěstí). Relativně malé svalové skupiny tak mají na starost dokončení pohyb proti velkému odporu. V kombinaci s únavou a opakovaným přetěžováním je pravděpodobnost vzniku přetížení úponů předloketních svalů (epikondylitidy) nebo onemocnění šlach z přetížení (entezopatie) vysoká.