Labe Arena

5.3 Svoboda & odpovědnost

„Svoboda znamená odpovědnost. To je důvod, proč se jí většina lidí bojí.“

George Bernard Shaw,  irský dramatik


Zamysleli jste se někdy nad tím, co je to svoboda a kolik svobody vám zbude, když za něco přijmete bezvýhradnou odpovědnost? Následující řádky vám pomůžou najít odpověď na tyto otázky...

V obecném slova smyslu lze svobodu charakterizovat jako absenci překážek, zajetí nebo útlaku. Německý filosof Friedrich Nietzsche již v 19. století popis svobody rozšířil, a to rozlišením mezi:

- „svobodou od něčeho“ (od nějakého omezení)

- „svobodou k něčemu“ (k odvaze pro něco se rozhodnout a něco učinit nebo říci).

První pojem ve svém důsledku znamená jen příležitost pro svobodné jednání, kdežto druhý znamená využití této příležitosti – kdy teprve vlastními rozhodnutími a činy člověk svobodu uskutečňuje. Touto druhou variantou se budeme dále zabývat.

 

„Vztah mezi svobodou a odpovědností spočívá v tom, že svoboda není svobodou od něčeho, ale svobodou k něčemu. Převzetí zodpovědnosti je právě to, k čemu je člověk svobodný.“

Viktor Emanuel Frankl, rakouský neurolog a psychiatr


Naše svoboda je v praxi spojená se schopností činit vlastní rozhodnutí, tj. s naší schopností vlastní vědomé volby. Ta je podmíněná reflektováním alternativ, resp. uvědoměním si, že vždy existuje několik variant, mezi kterými můžeme volit. V každé situaci! Neb nemáme možnost vybrat si situaci, ale máme možnost si vybrat, jak zareagujeme.

Jak je možné, že vždy existuje několik variant, mezi kterými se můžete rozhodovat? Všimněte si pomyslného prostoru, ve kterém probíhá naše volba. Tento prostor se nachází mezi podnětem, který k nám přichází a naší odezvou na tento podnět.


Právě v tomto prostoru se nachází naše svoboda, tj. naše možnost všimnout si, že existují různé varianty naší reakce a rozhodnout se pro některou z nich.

Při řešení dané situace tak můžeme vždy zvolit to, co je v daném časoprostoru podle nás nejužitečnější.  Tuto svobodu rozhodnout se, zvolit si svoje chování, máme vždy - jakkoliv jsou vnější podmínky nepříznivé [A to třeba, i když na vás někdo namíří pistoli. I pak se můžete rozhodnout, jak zareagujete.]. A dokonce máme i svobodu si tuhle svobodu odepřít a cítit se nesvobodní.

Podstatné je to, že tento prostor existuje vždy a že je jen náš [Velikost tohoto pomyslného prostoru, ve kterém probíhá naše volba, je do značné míry určena genetickým dědictvím, naší výchovou a podmínkami, v nichž žijeme a tím, co jsme se doposud naučili. Tento prostor může proto být v konkrétním případě různě „velký“. Vždy tam ale nějaký je.], že nám ho nikdo nemůže vzít. Pokud s ním budeme vědomě nakládat, stane se tento prostor svobodou naší volby.

Pro tento prostor, který jsme označili jako „svoboda volby“, je příznačné vědomí alternativ, rozhodování a výběr akce, který provádíme my sami. S využitím těchto poznatků můžeme definovat svoji svobodu takto:

Svoboda je schopnost odpovědět na jakoukoliv situaci 

(na základě své svobodné vůle)

Podle této definice může být svobodný každý člověk. Svoboda jinými slovy znamená být si vědom alternativ a v dané situaci zvolit takovou reakci, která bude co nejvíc v souladu s našimi hodnotami či s dlouhodobými cíli.

Svoboda však neznamená dělat si, co chceme, bez následků. Rozhodneme-li se pro svobodu, přijímáme tím zároveň odpovědnost za svá rozhodnutí. 


Odměnou za svobodu je vnitřní síla - a cena, kterou za ni zaplatíme, je přijetí odpovědnosti.

Svoboda a přijetí zodpovědnosti jsou dvěma stranami téže mince.

Zkuste tedy reflektovat prostor, který existuje mezi podnětem a odezvou na podnět, nachází se tam naše svoboda volby. Využijte ji pro každodenní učení se a k naplnění vašich cílů. A mějte na vědomí, že svobodu člověka omezuje jeho vlastní neochota odpovídat za důsledky svého rozhodování.

Učte tento přístup sama k sobě svoje svěřence. Uvidíte, jak hodně to může prospět nejen vašim svěřencům, ale hlavně v konečném důsledku vám.

Jak se změní kvalita práce trenér vs. svěřenec, pokud začnete aplikovat výše popsané principy? Odpověd je na vás a vaší odvaze do toho šlápnout. Uvedeme jen malý příklad:

Odpovědnost trenéra je napsat tréninkový plán. Ten může a nemusí přijmout sportovec. Pokud ho ale přijme, na základě vlastního svobodného rozhodnutí, je to už dál ze 100 % jeho odpovědnost. Pokud něco z tréninkové náplně neudělá nebo nepřijde na trénink, neptejte se ho, co se stalo, že to neudělal/nepřišel, ale ptejte se ho, proč se rozhodl to neudělat/nepřijít. Obsah a přímost debaty pak bude na jiné, výživnější úrovni.