Labe Arena

6.1 Zaměření na to, co funguje

„Když něco funguje, dělejte toho víc.“

Steve de Shazer


Míváme v sobě hluboce zakořeněnou potřebu hledat na druhých (a často i u sebe) zejména chyby. Už ve škole když píšou děti diktát, tak za každou hrubku jim češtinář zpravidla zhoršuje známku. Místo toho, aby učitel u malého žáčka fixoval, co napsal gramaticky správně (a bývá toho většina), učí ho si všímat nedostatků. To ale pro děti může být zpočátku docela frustrující přístup, na který ale časem zvyknou a začnou to dělat stejně – i oni se zaměřují v prvé řadě na negativa (kdo co provedl, neuměl, atp). České státní školství však v přístupu zaměřeným na negativa není samo. Obdobně je tomu i ve sportu, v tréninku. Mladý veslař měl v závodě špatnou techniku, nedostatečně trénoval, neposlouchal naše pokyny, byl drzý…

Všimněte si toho, kdy lidé nejvíce komentují výkon (ať už sportovní či jiný) – je to v krajních mezích. Když se hodně daří, přichází potlesk či pochvala. Když se hodně nedaří, přichází „bučení“ nebo pokárání. Lidé však obvykle více pozornosti z nějakých důvodů věnují okamžikům, kdy se nedaří, resp. domnělým slabým stránkám druhých. Negace nás baví a jsou toho dnes bohužel i plné noviny, zprávy, atp.

Pro výchovu mladých sportovců to ale patrně není nejefektivnější přístup.


Obvykle prostě věnujeme více pozornosti okamžikům, kdy se nedaří, resp. slabým stránkám. Díky tomu však ale můžeme přehlížet věci, které náš svěřenec dělá bezvadně nebo alespoň dobře. A které by od nás v ideálním případě potřeboval potvrdit, aby rozuměl pozitivním základům, na kterých má stavět a fixoval je.

Které jablko byste si vybrali, kdybyste ho měli sníst?

Představte, že jablka na obrázku představují svěřencův pokrok (v učení se techniky veslování, ve výkonu při závodě, atp.) – po kterém sáhnete coby trenér jako první? O kterém z nich začnete mluvit? Na kterém z nich postavíte další práci se svěřencem? Budete k němu stejně „shovívaví“ jako k sobě a pochutnáte si spolu na červeném (na tom, co mu už jde, kde má silné stránky, atp.) nebo u svěřence začnete černými jablky (tedy na chybách či na tom kde má slabé stránky)?

Přesto, že se na místo budování pozitivních základů většinou věnujeme tak nějak přirozeně  převážně nedostatkům, je tu zajímavá alternativa. Jde to jinak a z dlouhodobého pohledu efektivněji. Můžeme k výchově sportovců či k práci s výkyvy výkonu přistoupit s filosofií, která říká, že pro zlepšení výkonu je užitečnější zaměřit se na to, co funguje (na fungující vzorce chování, na zdroje, na silné stránky, atp.). Tím, že se jim věnujeme, fixujeme a posilujeme právě je. Tím pomáháme stavět základy, na kterých můžeme společně se sportovcem stavět a v konečném důsledku přispíváme k rostoucí úrovni jeho výkonu.

Sledujme, co se nám daří, co se povedlo, co jsme se naučili. Naučme se rozumět tomu, proč se nám to podařilo, jak jsme se cítili a co nám pomáhá, atd.

Zaměřte se na hledání pozitiv (spíše než pojmenovávání negativ), cíleně si jich všímejte a oceňujte je. 

Naučte sportovce rozumět tomu, co všechno už umí, v čem je dobrý, co výjimečně zvládá. A když se něco nového učí (jako třeba veslařskou techniku), co už mu jde dobře.


Pomůžete tak fixovat to, co funguje a tedy s tím budete moci počítat i příště. Pomůžete rozvíjet paletu silných stránek, rozšiřovat vnitřní zdroje sportovce a jeho motivaci. To vše jsou základy, na kterých budete moci dále stavět.  A v neposlední řadě – tím, že baterky sportovce nabijete pozitivní energií, zvýšíte i jeho schopnost zvládat neúspěchy.

 

Podobně se podívejme na sledování výkonosti v dlouhodobém kontextu. Její křivka je nutně kolísavá viz graf Kolísání výkonnosti:

Dokud je výkon dobrý nebo jde nahoru, děláme často jakoby nic, jako by to bylo automatické. Když ale přijdou neúspěchy, rozebíráme bezodkladně dopodrobna chyby.

Místo nervování se při každém zhoršení výkonu (po kterém logicky dříve či později přijde zlepšení) raději sledujme, kdy jdeme s výkonem nahoru a naučme se tomu rozumět.


Je užitečné z cesty nahoru „vytěžit“ co nejvíc poučení a z případů zlepšení a drobných úspěchů tedy „vynosit co nejvíce zásob“ dříve, než se potopí do zapomnění. A jak na to?

Všímat si okamžiků, kdy se daří a nových zážitků (ty, které byly pro nás žádoucí je dobré si přinejmenším uvědomit). Trenér může např. sledovat okamžiky či období, kdy se svěřenec zlepšuje. Pozorovat čím to je, že se mu daří, co se mu povedlo, co se naučil, co mu pomáhá, atd. Vést sportovce k porozumění jaké jsou důvody jeho úspěchů a rozvíjet fungující vzorce sportovcova jednání. Budete tak fixovat tak chtěné tréninkové postupy, vzorce chování a emoce.

K tomu vám napomohou otázky jako:

- „Co ti  šlo dnes nejlépe?“,

- „Čím to bylo?“,

- „Co se ti dnes povedlo lépe než jindy?“, 

- „Co si se naučil(a)?“, 

- „Co u tebe zafungovalo opakovaně?“

- „Kde máš svou silnou stránku, že to zvládáš?“

- „Co ti udělalo radost?“.

Z pohledu trenéra je však třeba neopomenout ani slabé stránky a snažme se je napravit na takovou úroveň, aby nebyly překážkou pro podávání bezvadného výkonu. To lze vysvětlit na příkladu reakce na stres. Pokud máme výjimečného veslaře z hlediska silových schopností a motorických dovedností, jeho výkon může být i přesto absolutně degradován z důvodu vysoké úrovně nervozity před závodem. Trenér veslaře by se tedy měl zaměřit i zlepšení jeho reakce na stres.

I v tomto případě však můžeme použít analogický postup – a zkusit to řešit přes pozitivní přístup k věci. Na místo odstraňování toho, co nefunguje, to zkusit s rozvíjením toho, co už funguje. Někdy postačí najít světlé okamžiky, kdy to výjimečně - alespoň na chvíli - bylo lepší. A zjistit co je či bylo jinak v okamžicích, když to sportovec lépe zvládá. A rozvíjet to, zkusit to „nakopírovat“ do jiných situací.