Labe Arena

6.3 Junioři 17-18 let

Kategorií juniorů řadíme do období adolescence.

Tělesný a motorický vývoj

Období dorostového věku znamená poslední vývojové stádium mezi dětstvím a dospělostí. Vyznačuje se postupným vyrovnáním pubertálních nesrovnalostí a disproporcí a dokončování růstu a vývoje. Ten se koncem období projevuje plným rozvojem a výkonností všech orgánů těla: srdce, plic, svalů, zesílení kostí a šlach. Plný tělesný rozvoj na konci dorostového období předznamenává počátek let dosud nejvyšší pohybové výkonnosti. Od 16 let je možné výrazněji zvyšovat tréninkové nároky, koncem dorostového věku přichází doba maximální trénovatelnosti. Nic nebrání rozvíjení všech pohybových schopností, značné možnosti jsou už v silové a vytrvalostní oblasti, organismus je připraven i na aerobní zatížení (Ciencialová, 2013; Perič, 2012; Dovalil, 1992).

Z pohledu kompenzačních cvičení je možné a žádoucí je zařazovat nejen na konec tréninkových jednotek, ale i jako samostatnou jednotku.

Kompenzace

U juniorské kategorie (17 – 18 let) by měla být kompenzační cvičení nedílnou součástí každé tréninkové jednotky. Na základě předchozích zkušeností, zvládnutí správného provedení jednotlivých cviků by mohli svěřenci cvičení provádět samostatně bez přímého vedení trenéra. U této věkové kategorie je možné doporučit tréninkové jednotky, které budou celé věnované kompenzaci zátěže. Mezi vhodné metody patří např. metoda DNS (dynamicko nervosvalová stabilizace), Spirální stabilizace, Pilates, Jóga… (bližší charakteristika zmíněných metod je zmíněna v textu níže).

Základní principy těchto metod je však možné v přiměřené podobě svěřencům představovat již od dětských kategorií.

 

Závěrem

U kompenzačních cvičení nepárových disciplín se zaměřujeme na cviky v opoře o nedominantní paži, cviky aktivující šikmé svalové řetězce a cviky v kvadrupedálním postavení. Při jednostranných kompenzačních cvičeních volíme takovou zátěž a takový počet opakování daného cviku, který je cvičenec schopný zvládnout technicky správně.

Za kompenzaci nepovažujeme uvolněnou jízdu na lodi nebo veslařském trenažeru. Při nepárovém veslování nedoporučujeme jízdu na nedominantní straně.  Důvodem může být získání špatného pohybového stereotypu, nevhodný přenos do jízdy na dominantní straně.

Jako velmi vhodné aktivity doporučujeme činnosti zcela odlišné, např. běh, plavání (ideálně znak obouruč), cvičení s rozdílnou oporou než je v lodi, tzn. „ukotvené“ paže a pohybující se dolní končetiny (vzporové a podporové cviky s pohybem dolních končetin).