Labe Arena

6.3 Rozvíjení řešení, nikoliv odstraňování problémů

Většina lidí ztrácí čas a energii mluvením o problémech, než aby je zkusili vyřešit.“ 

Henry Ford, americký průmyslník


Nejen v trenérské praxi se často setkáváme s tím, že musíme řešit nějaký problém. Pokud se vám rozbije počítač nebo nejede auto, bude užitečné zjistit, co se stalo, jestli vám v autě třeba nedošel benzín. Přijít na příčinu problému bývá první nezbytný krok k nalezení řešení. Tedy pokud se to týká strojů. Najít příčinu a pak ji odstranit je funkční model jednání. Platí to však i na lidi a vztahy mezi nimi?

Máme k dispozici sofistikované způsoby vědeckého analyzování problémů, které pochází z minulého století, z doby, kdy začaly vnikat počítače. A analyzování problémů se nám od té doby tak nějak vrylo pod kůži. Často i v situacích, kdy analyzování problémů nikam nevede. S analyzováním problému u lidí je to totiž občas složité, určitě jste to už zažili – čím víc jste analyzovali, tím víc jste do toho zabředávali.

S trochou nadsázky můžeme pro analyzování problémů (hledání „jádra pudla“) použít následující příměr: Snažíme najít podstatu problému, jeho jádro. A je to jako když odmotáváme toaletní papír - také směřujete k jeho jádru. Odmotáme-li z role toaletního
papíru postupně všechno, co se odmotat dá,
dostaneme se k tubusu, který tvoří jeho jádro. Když
jej konečně máme, je nám přesně na to, na co bylo určeno
vše, co jsme před tím odmotali. 



Analyzovat problém ve své podstatě znamená dívat se do minulosti a věnovat se tomu co bylo špatně. Většinou se analýzám problémů úspěšně věnují terapeuti a mají na to své odborné postupy. My ostatní bychom však měli uvážit, jestli v daný okamžik neexistuje jiná cesta jak se problémem vypořádat. A na místo do minulosti a hledání příčin zaměřit svou energii do budoucnosti a na naše cíle:

Řešit problém můžeme začít pohledem do budoucna a věnovat se tomu jak chceme, aby to vypadalo, až bude problém vyřešen (rozmyslet si cíl). Pak to udělat. A přeskočit hledání „jádra pudla“. 


Tento netradiční, ale často velmi efektivní „přístup zaměřený na řešení“ popíšeme dále neb se hodí mnohem více do loděnic a do praktické práce trenéra s mládeží než hluboké bádání nad příčinami problémů. Práce trenéra je obvykle zaměřená do budoucnosti (na cíle, výkon, atd.), a proto pokud možno s problémy nepracujeme, ale věnujme se rovnou řešení a lidem, kteří něco očekávají a mají své jedinečné možnosti a zdroje.

Při přístupu zaměřeném na řešení se na problém podívejme užitečně jako potenciál změny (neb nebýt problému, nebyla by příležitost ke změně) a právě na popis a zvládnutí změny bychom se měli zaměřit. Soustředíme se proto na:

- popis očekávání (cílů) a možností trenéra a sportovce

- na jejich zdroje (které k realizaci potřebují)

zatímco popis problému hraje roli okrajovou neb pokud máme zadefinovány cíle, nepotřebujeme většinou ztrácet čas popisem problému (výchozího stavu).

Naučme trenéry popisovat cílový stav, bavit se svěřenci o tom jak to má být - na rozdíl od soustředění se na chyby a jejich odstraňování.


Takový postup je samozřejmě poněkud kontroverzní a mnohým může být proti mysli, protože většinou se má za to, že (důkladná) analýza problému je pro řešení nezbytná. Vychází se přitom z předpokladu, že je nutné poznat příčiny problému, aby mohl být odstraněn. Zdá se však, že existuje přibližně tolik příčin problémů, kolik je lidí, kteří ty příčiny hledají. A stává se nezřídka, že se problémy nějak vyřeší, aniž bychom tušili, v čem problém konkrétně vězel a že tedy řešení nesouvisí s pochopením problému.

Pro přístup k problémům, který je zaměřený na řešení, lze shrnout tři výstižné teze, které jsme zmínili výše a které vám možná pomohou podívat se na věc jinýma očima:

Soustředěním se na problém (jeho analyzováním, rozpitváváním, popisováním, atd.) se problém často konzervuje nebo dokonce prohlubuje. 

Problém = potenciál změny. 

Řešení s problémem nesouvisí.


Výše uvedené úvahy ale neznamenají, že se v přístupu zaměřeném na řešení nemá o problémech vůbec hovořit. To by mohlo být kontraproduktivní. Důležité je, abychom při práci se svěřenci rozvíjeli řešení (tj. abychom mluvili o řešení) a naopak nerozvíjeli  problémy (tj. abychom nemluvili nekonstruktivně o problémech a nezabředávali do nich).

Nezabředávejte do problémů, rozvíjejte raději řešení.