Labe Arena

8.3 Dorostenci a junioři – psychosociální vývoj

Toto období se tradičně spojuje především s adolescencí. Ta označuje fázi dospívání ve věku cca 15-20 let. Biologicky jej doprovází především dosažení pohlavní dospělosti a dovršení optimální reprodukční zralosti. Ke konci období bývá dokončena emancipace z vázanosti na rodinu, vztahy s rodiči se stabilizují, svěřenec přejímá roli dospělého.


Na počátku puberty si trenéři mnohdy myslí, že pubescenti jsou děti, které nejsou schopné být v ničem samostatné. Potíž pak je, že pubescenti chtějí být samostatní. Dopřejte jim proto prostor pro svobodné rozhodování, přestože se budou dopouštět mnoha chyb.

Na konci adolescence si pak trenéři často myslí, že adolescenti jsou schopni být ve všem samostatní a zodpovědní, resp. že by měli být takoví. Zádrhel je v tom, že svěřenci takovými být často ještě nechtějí. Nemějte od nich proto přehnané očekávání.


Dříve než v juniorském (výjimečně v dorosteneckém) věku také nemůžeme doporučit záměrnou cílenější psychickou přípravu na závody, ať už pod vedením sportovního psychologa nebo kouče. K rozvoji závodních kompetencí by mělo docházet spontánně. Na druhou stranu je od kategorie dorostenců užitečné cíleně pracovat na rozvoji osobnosti veslařů prostřednictvím rozvoje (sebe)reflexe, zodpovědnosti a využití jejich zdrojů a silných stránek, jek je popsáno v kapitolách 4 až 6.

 

Celkově dívky biologicky i psychicky dozrávají rychleji než chlapci. V tomto období se také již mohou krystalizovat jedinci, kteří to se sportem do budoucna budou myslet vážněji a kteří chtějí trénovat tvrději. Nechte je svobodně rozhodnout, zdali se chtějí veslování věnovat naplno. Trenér by měl být korektní v chování i k těm, u kterých zájem o veslování opadá, nijak je nevyčleňovat z kolektivu. Pomozte jim přiblížit se k individuálním limitům a prožívat radost ve spojení se seberozvojem. Pomozte jim v nacházení svých rolí jak v týmu, tak v životě. [Viz Metodický list č. 25]


Kognitivní vývoj

Na konci období dosahuje obecná inteligence svého maxima (v rané dospělosti nejprve stagnuje, posléze klesá). Pro adolescenci je také typická flexibilita a schopnost používat nové způsoby řešení. Naslouchejte proto jejich nápadům, mnohdy mohou být dokonce lepší než ty vaše. Adolescenti totiž nejsou zatíženi zkušeností, která by je regulovala a zároveň i omezovala jejich myšlení. Dokáží se na věci podívat nově. Dávejte však pozor na to, že mnohdy preferují jednoznačná, zásadní a rychlá řešení problémů. Často uvažují příliš radikálně. Nezkušenost se také mnohdy projevuje nadšením, s jakým se adolescent snaží určený cíl dosáhnout. Snažte se proto usměrňovat jejich energii, tak aby nebyla plýtvána nekonstruktivně. Dochází také k dalšímu rozvoji sebeuvědomění. Na významu nově nabývají otázky spojené se smyslem života, hledání absolutně platných a trvalých hodnot, potřeby vlastního přesahu.


Emocionální vývoj

Adolescent se cítí ve vztahu k budoucím možnostem svobodný. Svěřenci žijí naplno a tato doba pro ně nemá jen smysl přípravy na blízkou dospělost, mnohdy je více baví přítomnost. Současnost i budoucnost pro ně bývá stejně důležitá. V tomto se často liší od trenérů a rodičů, kteří oproti nim mívají tendenci budoucnost nadhodnocovat. Je proto důležité ponechat jim prostor pro vlastní chyby, negativní zkušenost mívá korektivní význam. Adolescent se posléze obvykle stejné zkušenosti v budoucnu vyhne. Je na trenérovi, aby vhodným způsobem udržel rovnováhu mezi potřebou mladých veslařů prožívat přítomnost a dlouhodobým kontextem veslařské přípravy.

Zvýšeně však dbejte na jejich zdravý sportovní rozvoj – jsou ohrožení především přetrénováním, únavovými zraněními (mnohdy nedbají na své potřeby) špatnou výživou. Učte je zdravé stravovací a tréninkové návyky, duševní hygienu. Adolescent totiž velmi snadno umí být netečný vůči svému tělu.

V tomto období se také dotvářejí postoje a chování, a to jak ke sportovnímu výkonu, tak v mezilidských vztazích a ve vztahu k sobě. Svěřenci se proto umí nadchnout pro sport. Pokud jim na něm záleží, jsou schopní samostatně, systematicky a soustavně na sobě pracovat. Dochází k upevnění identity, přijetí vlastní osobnostní jedinečnosti. Mnozí adolescenti si vytvářejí svou identitu nápodobou vzoru, které znají a považují za lákavé/přijatelné. V tomto má trenér svou nezastupitelnou roli (ideálně rádce).

Adolescenti také preferují intenzivní prožitky, mnohdy je aktivně vyhledávají. Citové prožitky bývají nefalšované a autentické. Nebojte se proto zařadit složitější zážitkové aktivity. Silně vnímají jakákoli příkoří, je tedy dobré stanovit pravidla a podle těch potom jednat. Snaha o samostatnost a vlastní názor však může někdy vést až k nepřiměřenému chování. Problémy bychom proto měli řešit až po určitém vychladnutí emocí.


Sociální kontext

Svěřenci jsou citliví a kritičtí ke svému okolí. Jsou pro ně velmi důležití vrstevníci, parta. Obojí bývá zdrojem jejich identity a pozitivního sebehodnocení. Běžně navazují vztahy k vrstevníkům stejného i opačného pohlaví. Příjemná tréninková atmosféra v kolektivu proto napomáhá pravidelné účasti a aktivnímu zapojení svěřenců.

V partnerských vztazích bývá běžný pohlavní styk - podoba vztahů bývá zralá, mnohdy se pojí se zamilovaností. Adolescenti pokračují ve své přípravě na povolání a řada z nich nastupuje po konci tohoto období do svého prvního zaměstnání či na vysokou školu. Zohledňujte proto tréninkové i závodní zatížení i ve vztahu k budoucí kariéře a životu svěřence. Respektujte i mimosportovní zájmy. Někdy však lze vše se sportem skloubit jen obtížně.

Svěřenci mnohdy sami sebe hodnotí na základě výkonu. Zpětná vazba pak často funguje jako hlavní nástroj hodnocení od jiných lidí. Chování a morálka je do značné míry závislá na systému vnitřních hodnot a principů – není omezena na pouhé mechanické respektování pravidel nastavených autoritou. Svěřenec je schopný zaujmout své vlastní, vyhraněné stanovisko a obhájit jej. Někdy mívá tendenci k absolutizujícím a akcentovaným závěrům. Nebojte se proto být velkorysí. Respektujte jejich názory, přestože budou velmi odlišné od těch vašich. [Viz Metodický list č. 26] Jednejte s nimi jako se sobě rovnými.


8.3.1.    Dorostenci (15-16 let) – metody práce

Naučte je individuální (koučovací) práci na rozvoji osobnosti sportovce!

„Naučme se přemýšlet o budoucnosti.“


Na počátku této kategorie bude před mladým veslařem stát rozhodnutí ohledně volby studia navazujícího na základní školu. Tedy mimo jiné i rozhodnutí, zda nastoupí na některou ze specializovaných sportovních škol (Gymnázium Pardubice, Střední škola ve Štětí), nebo bude volit jiný typ školy. Přechodem ze školy základní na navazující stupeň studia se obvykle spor-tovcům zásadně změní denní režim a nároky na ně školou kladené. 

V této kategorii již dochází k citelnému zvýšení intenzity tréninkového a závodního zatížení.  Klíčový pohled je však na potenciál, ne na okamžitou výkonnost, zejména na lodi. Z těchto důvodů narůstá potřeba účinné interakce mezi trenérem a sportovcem. Dochází k rozvoji abstraktního myšlení – to by měl trenér využít ve vztahu k přemýšlení o budoucnosti. Je vhodné, pokud dá trenér příležitostně svěřenci v rámci daných mantinelů volnou ruku při rozhodování ohledně náplně tréninkových jednotek, ale také o sportovní budoucnosti jedince. K tomu je samozřejmě zapotřebí pracovat na jeho kompetencích k těmto záležitostem tak, aby o těchto otázkách uměl zodpovědně uvažovat. Je tedy zapotřebí pracovat na přebírání odpovědnosti sportovcem a na proaktivním přístupu ke zvládání těžkých situací. [Naučit svěřence mít kupříkladu ke strachu „pozitivní vztah“ tak, aby jej dokázal identifikovat a správně na něj reagovat – tedy situaci pojmout jako výzvu, která i v případě neúspěchu přinejmenším přinese nové zkušenosti.] 

V dorostu se pak naplno projevují rozdíly mezi chlapci a děvčaty. Z pohledu trenéra je proto nutné zcela respektovat psychosociální rozdíly obou pohlaví a k respektu odlišnosti tréninku vést i svěřence. 


Co by měl svěřenec zvládnout?

- Měl by se umět „kousnout“ při podávání sportovního výkonu, rozvíjet vědomě dravost a mít pozitivní vztah k výzvám, včetně překonávání strachu (tedy vyhledávat činnosti, ze kterých má strach a do jisté míry si tuto skutečnost užívat)

- Měl by umět absolvovat trénink / soustředění mimo komfortní zónu a komfortní zónu posouvat [Měl by zvládnout soustředění typu Be-In-Time z Labské akademie veslování]

- Měl by se naučit pracovat se závodním stresem

- Měl by umět ustát negativní tlak okolí (od nesportujících spolužáků, kamarádů, od rodičů), který by mohl negativně ovlivnit jeho sportovní výkonnost a chuť trénovat a umět o tom otevřeně mluvit s trenérem

- Měl by si s pomocí trenéra umět stanovit přiměřené a adekvátní cíle

- Měl by za pomocí trenéra umět zanalyzovat svůj výkon

- Měl by dokázat vést si pravidelně tréninkový deník s relevantními záznamy

- Měl by umět velmi dobře rozlišit jednotlivé aspekty svého výkonu (technické, kondiční psychologické apod.)

- Měl by rozumět specifikům veslování – tedy:

- „cestovní mapě veslaře“ od dorostu až do 25 let, kdy obvykle přichází vrcholná sportovní výkonnost ve veslování.

- charakteru veslování jako silově-vytrvalostnímu sportu a to včetně potřebných informací o rozvoji silové vytrvalosti (laktát, VO2 max., atp.)

a umět tyto informace využívat v praxi.

- Měl by umět vést na seriózní úrovni komunikaci s trenérem ohledně jeho sportovní kariéry; Měl by umět přemýšlet nad vizí svojí sportovní budoucnosti v následující věkové kategorii

- Měl by zvládnout plnit si jak veslařské, tak také školní (!) povinnosti


Forma vedení komunikace

Trenér stále může pro zhodnocení výkonů svěřenců užívat finální kolečko se všemi svěřenci, nicméně by už měly převažovat rozhovory individuální. Začíná totiž řešit problémy a aspekty výkonu každého jednoho svěřence, které by skupinovým dotazováním nebylo možné správně a efektivně pojmout. Případně by se s nimi mladý veslař ani nesvěřil.


Doporučené otázky (náměty k diskuzi):

  1. Stanovuješ si nějaké cíle, co se týče veslování? Proč ano/proč ne?
  2. Jak si budeš udržovat motivaci do budoucna?
  3. Jak bys zhodnotil svůj poslední výkon?
  4. Jaká je podle tebe tvá nejsilnější stránka, která ti pomáhá v dosahování co nejlepších výkonů? Proč si myslíš, že tomu tak je?
  5. Jaká je naopak tvá nejslabší stránka? Myslíš, že je nutné na ní pracovat?
  6. Potřebujeme rozvíjet aspekty osobnosti jako sebedůvěra, motivace jedince, či přebírání zodpovědnosti za trénink, tvou sportovní kariéru (život), atp. Na čem bychom podle tebe spolu měli či mohli pracovat? nebo S čím bychom podle tebe měli začít?

Z důvodu odlišného biologického dospívání nejen z pohledu pohlaví, ale také v rámci konkrétního pohlaví (rozdíly až čtyři roky), mohou být odpovědi a celkově přístup svěřenců zcela odlišný. To by měl trenér brát v potaz a nijak odpovědi a přístup nehodnotit. Měl by jim pouze nabídnout, respektive ukázat „lepší“ cestu a vzorce chování a trénování [Jak správně hodnotit svůj výkon; Že už je třeba v tomto věku přebírat zodpovědnost za sebe samého apod.], nikoliv je však nutit.


Filosofie trenéra pro kategorii dorostu

Pomoci zvládnout přechod do vážnějšího dorosteneckého trénování a závodění. Zaměření se na rozvoj mentálních dovedností (sebedůvěra, zvládání strachu…) a na práci s diskomfortní zónou sportovce, neboť i tyto aspekty mohou (a budou) hrát významnou roli v budoucí sportovní kariéře veslaře. 


- zdokonalování a rozvoj veslařských dovedností a jejich aplikace v závodních podmínkách a zatížení se zvyšující se rychlostí; naučit svěřence zvládat trénovat při zvýšeném zatížení – s důrazem na zafixování bezvadné veslařské techniky

- podpora zvládnutí přechodu na vyšší stupeň školního vzdělávání (střední školy atp.) a udržení aktivního zájmu / vášně pro veslování

- nárůst tréninkového i závodního zatížení úměrný přechodu na delší tratě a počátku přechodu na silově-vytrvalostní zatížení veslaře

- připravit sportovce přechod do kategorie juniorů, včetně pochopení dlouhodobého kontextu veslařské přípravy


8.3.2.    Dorostenci (15-16 let) - využití prvků koučování

Od této věkové kategorie nastává z hlediska koučování zlom. V předchozích etapách dětství jsme uvažovali o koučinku spíše jako o výchovném procesu. Tedy o správném podávání zpětné vazby, správnému poměru kritiky a chvály apod. O něčem, co by měl trenér dělat automaticky, necíleně.

Od kategorie dorostenců lze uvažovat o rozsáhlejší, ale uvážené aplikaci prvků koučinku do práce se svěřenci, případně o koučinku jako o procesu, který je podmíněn vnitřní motivací ke koučování – tedy že si svěřenec sám o rozvoj sebereflexe či mentálních dovedností řekne či se na něm s trenérem vědomě dohodne.

Níže popíšeme využití prvků koučování u dorostu ve čtyřech oblastech:

- Sebereflexe

- Mentální dovednosti

- Motivace

- Flow


Sebereflexe

V této etapě dospívání, resp. adolescence je už téměř plně rozvinuto abstraktní myšlení. Na rozvoji sebereflexe lze od této věkové kategorie pracovat napřímo - v interakci s trenérem s využitím prvků koučovacího rozhovoru [viz kapitola 5 - Rozvíjíme (sebe)reflexi]. K dispozici jsou rovněž některé níže uvedené techniky, jako mezi kouči oblíbená metoda Dopisu svému mladšímu já, atp.


(1)    „Dopis mladšímu já“

Při psaní Dopisu svému mladšímu já si svěřenec sám sobě napíše dopis, v němž se vžije do svého staršího já. V případě patnáctiletého sportovce například do svého třiadvacetiletého já, které se právě poprvé účastnilo Mistrovství světa ve veslování nebo Olympijských her. Rozepíše se v něm, jaké překážky musel zdolat, co mu pomohlo apod. Tento nástroj pomůže jedinci jednak sepsat vše, co bude potřeba ke zdolání překážek, a jednak se také identifikuje se svým úspěšným já z budoucna.


(2)    Příprava celé tréninkové jednotky

Rozvoj (sebe)reflexe ve vztahu k tréninkovému procesu můžeme podnítit tak, že necháme jednoho či dva svěřence stát se dočasně trenéry a odtrénovat celou tréninkovou jednotku. Trenér při této tréninkové jednotce pak hraje roli zasvěceného pozorovatele, který doplňuje (ve smyslu jejich opravování) dočasné „trenéry“.

Sebereflexe se rozvíjí proto, že jednak jedinci musí uvažovat nad co nejefektivnější stavbou tréninkové jednotky (například které cvičení je vhodné a které nikoliv) a stejně jako při průběhu normální tréninkové jednotky musí opravovat své „dočasné“ svěřence. Jednak se tak více identifikují s tím, co je chyba a co ne, a jednak si tak zvyknou brát zodpovědnost nejen za sebe, ale i za ostatní. Doporučuje se po tomto tréninku zafixovat nabyté zkušenosti a informace tzv. „finálním kolečkem“ [což je zjednodušená forma skupinové reflexe popisované v kapitole 4.6], při kterém svěřenci dostanou od svých kamarádů a trenérů zpětnou vazbu (zhodnocení). 

Tento nástroj by se však měl z pozice trenéra užívat pouze jednou za čas, neboť pouze on ví, která cvičení jsou pro rozvoj z hlediska výkonnosti nejlepší.


(3)    Sledování nejen profesionálních veslařů a jejich hodnocení

Sledovat závody profesionálních veslařů (ať už živě, či v TV) a následně se ptát na to, co se jim povedlo, na jejich silné stránky či chyby v jednotlivých závodech, je dobrý nástroj, jak prohloubit přemýšlení nad sportem jako takovým. Zároveň se svěřenec díky pozornému sledování výkonu může identifikovat s užitečnými vzorci závodního chování nebo efektivním provedením veslařského tempa a naopak vyvarovat se chyb.


(4)    Koučovací otázky 

Dalším způsobem, jak prohloubit schopnost sebereflexe, jsou tzv. „koučovací otázky“ (viz také podkapitola 7.3.2. Kladení otázek). Mějte na paměti, že primárně byste měli při práci s veslařem prostřednictvím koučovacích otázek fixovat a rozvíjet to, co funguje (viz. kapitoly 6.1. Zaměření na to, co funguje a 6.3 Rozvíjení řešení, nikoliv odstraňování problémů).

Pokud tedy trenér zachytí při tréninku či závodě dobré či příkladné momenty (ať už se jedná o techniku, výkon či přístup) je užitečné tyto momenty s veslařem prodiskutovat a zeptat se ho na ně – jako například „Co se ti tam povedlo“?; „Co ti dnes šlo fakt dobře?“; „S čím si byl opravdu spokojený?“. Svěřenec se s tím, co při tréninku či závodě dobře zafungovalo, do budoucna spíše identifikuje a bude to praktikovat i nadále.

Platí to však také pro chyby. Pokud svěřenec udělá na tréninku či závodě chybu, z pozice trenéra je užitečné se zeptat co se stalo, případně proč se tak stalo? Pokud svěřenci chybu pouze oznámíme, co se stalo z pohledu trenéra špatně, v lepším případě si naši radu opravdu vezme k srdci. Ve většině případů se však s ní neztotožní nebo na ní snáze zapomene. Emocionálně jej totiž nezasáhla. Pokud se ale zeptáme stylem „Tomáši, víš, kde jsi udělal během závodu chybu?“, jedinec bude mít tendenci nad svým výkonem (i nad sebou samým) přemýšlet. Kromě toho, že společně s trenérem chybu nalezne, spíše se ji do budoucna i vyvaruje. A jak již bylo řečeno, rovněž se prohloubí schopnost sebereflexe.

Obecně se však doporučuje vztahovat tento typ otázek především na hledání silných stránek, tedy způsobem „Tomáši, jaká je tvá nejsilnější stránka“, či „Co, ti dnes šlo perfektně?“.


(5)    Reflektování se skupinou 

Jednodušší témata či spontánní reflexi lze i v této věkové kategorii provádět tzv. „finálním kolečkem“ např. po tréninku. Veslaři si v něm např. sdělí co je bavilo a proč, co jim šlo, co jim nešlo, co šlo lépe parťákovi z posádky a v čem  se od něj mohou inspirovat, na co se chtějí zaměřit příště, co udělají sami do příštího tréninku, apod.

Sportovci jsou v této věkové kategorii dostatečně vyspělí na to, aby ve vhodných případech mohli začít pracovat prostřednictvím skupinové reflexe, jak je uvedeno v kapitole 4.6.


Mentální dovednosti

(1)    Práce s koncentrací

Veslařům v této věkové kategorii lze přiblížit například práci s koncentrací. Pokud tedy o někom víme, že se snadno nechá nějakým rušivým podnětem na závodě, či tréninku rozhodit, můžeme vysvětlit následující fakt. Tedy, že člověk se dokáže vesměs soustředit pouze na jednu věc: pokud se tedy soustředí například na fandící diváky, nebude se soustředit na závod a pravděpodobně jej budou znervózňovat. Zároveň je důležité, aby trenér na tuto situaci reagoval jiným způsobem, než „Nebuď nervózní“, „Neboj se“ apod. Podvědomí totiž nezná negaci a těmito výroky svěřence jenom znervózníme. K ilustraci tohoto faktu může posloužit následující příklad – „Nemysli na růžového slona“. S největší pravděpodobností si všichni růžového slona představí i přesto, že dostali jasný rozkaz na něj nemyslet.

Proto se jeví jako důležité svěřencům vysvětlit, ať se jednak soustředí pouze na to, co chtějí (svůj výkon, vítězství, veslo, vlny…), nikoliv na to, co je znervózňuje. Zároveň je klíčové při tomto promlouvání k sobě samému (self-talk) vyhnout se jakýmkoliv negacím. Tedy nepromlouvat způsobem „Nemám strach“, či „Nebojím se“, nýbrž stylem „Zvládnu to“, či „Tvrdě jsem trénoval a nyní mám šanci se ukázat“.


V rámci rozvoje mentálních dovedností se za užitečné považuje také správné podání zpětné vazby (feedback). Doporučuje se následující:


(2)    Feedback vztažený na aktivitu, nikoliv na osobu, či cíl (výsledek) [Hall, N. C. & Goetz, T. (2013). Emotion, Motivation, and Self-Regulation : A Handbook for Teachers. Emerald. ISBN: 978-1-78190-710-8.]

Jedná se o klíčovou komponentu při podávání zpětné vazby. Pokud totiž bude trenér podávat zpětnou vazbu na cíl, či výsledek (byť pozitivní), svěřenec se na něm stane podvědomě závislý – a nebude mít vybudována jiná měřítka svého výkonu. A v dobách výsledkové krize, která se přihodí každému sportovci, může tato skutečnost mít devastační účinky na veslařovu motivaci a sebehodnocení.

Rovněž se nedoporučuje podávat od trenéra feedback na osobu. Pakliže bude pozitivní (např. „Jsi šikovný/šikovná“), pokoušíme riziko, že z veslaře vyroste narcis [Je zde uvažována neklinická forma narcismu.]. Pokud bude negativní (např. „Jsi nemehlo“ nebo „Jsi negramotný/negramotná“), bude naopak hrozit nízké sebehodnocení jedince. Pakliže jej ale budeme oceňovat způsobem vztaženým na aktivitu – „Dobrá práce“ nebo „Dobrá práce a díky ní i viditelný pokrok" – identifikuje se s realitou, v níž zlepšení přichází až po - často velmi namáhavé - snaze. A to i v případě negativní zpětné vazby (např. „Příště se musíš více makat“ nebo Příště se musíš více snažit“), která rovněž evokuje k většímu vynaloženému úsilí v budoucnu a pozitivnímu sebehodnocení.


(3)    Vyvarování se porovnávání [Hall, N. C. & Goetz, T. (2013). Emotion, Motivation, and Self-Regulation : A Handbook for Teachers. Emerald. ISBN: 978-1-78190-710-8.]

Negativní důsledky na sebedůvěru má také zpětná vazba spjatá na sociální okolí (např. „Jsi lepší/horší než…“, „Dívej se na Jitku, jak jí to jde…“). Při pravidelném užívání tohoto feedbacku z pozice trenéra dojde k porovnávání sebe samého s ostatními. Protože se ale vždy najde někdo lepší (pokud tedy neuvažujeme, že jedinec jednou vyhraje MS, či OH), nezažije nikdy ze svého výkonu pocit satisfakce. V osobnostní rovině si pak až příliš bude dávat záležet na tom, jak jej/ji vnímá okolí s tendencemi se mu zavděčit i za cenu neuspokojování svých potřeb.


Motivace

Moderní koučové, psychologové a trenéři tvrdí, že pokud je třeba motivovat – ať už sebe, či svěřence – něco není v pořádku. Jedinec, v případě, že jej aktivita baví, by ji totiž měl provozovat z vlastní vůle bez potřeby vnější motivace (viz. kapitola 3 - Budujeme vnitřní motivaci a 5 - Rozvoj odpovědnosti). Je však evidentní, že ne vždy přijde svěřenec na trénink ve správném psychickém rozpoložení (problémy ve škole, rodině...) – v této chvíli může přijít na řadu vnější motivace.


S přibývajícím věkem sportovce se paleta vnějších motivačních nástrojů trenérům rozšiřuje. A od dorostenců už si mohou dovolit i trochu experimentovat a sportovce vyprovokovat. Někdy může zafungovat i určitá míra drzosti, jak uvádí následující příklad – vždy by se však mělo jednat o uvážené vědomé rozhodnutí trenéra a nikoliv o jeho jedinou „motivační“ techniku.


(1)    Přechod z negativní vnější motivace do motivace pozitivní vnitřní

Lidé, kteří začali vykonávat pohybovou aktivitu z důvodu vnějších motivů (chtěli získávat pozitivní zpětnou vazbu vztaženou na jejich atraktivitu), začali po určitém čase vykazovat znaky výhradně vnitřní motivace (aktivita je začala bavit). Stalo se tak z důvodu, že pochvaly (vnější motivy) byly užity zpětnovazebně a spontánně.

Je ale také možné, že tito lidé nejdříve slyšeli nelichotivé poznámky vztažené k jejich tělu. A že pokud by se tak nestalo, pravděpodobně by nikdy nezačali vykonávat pohybovou aktivitu kvůli vnějším motivům (pochvalám a obdivu). Tím se dostáváme na samotný začátek – tedy ke spouštěči jejich motivace – který spadá pod vnější negativní motivaci (urážení, ponižování apod.). To lze ilustrovat na příkladu fotbalového trenéra Roye Keana:

„Jednu z nejbizarnějších řečí k týmu, kterou jsem kdy zaznamenal, přednesl Roy Keane. Manažer Sunderlandu fotbalistům před utkáním řekl: „Poslouchejte, hoši. V podstatě jste nuly. Jděte na hřiště a zkuste si užít zápas. Velmi pravděpodobně prohrajete. Ale zkuste si užít být těmi nulami.“ Pak prostě odešel. Zafungoval jeho proslov? A proč by nemohl?“

Michal Ježdík, basketbalový trenér


Na základě této informace lze vydedukovat, že velmi motivačním prvkem může být i existence negativní emoce (strach, ponížení). Zároveň je ale evidentní, že tento motivační nástroj by se měl užívat opravdu pouze zřídkakdy, přičemž jeho užití u dívek by se mělo vypustit úplně. Chlapci ale budou mít tendenci přesvědčit trenéra o opaku [Blažej, A. (In print). MOTIVACE VE SPORTU: Zaměřeno na děti a mládež]. Negativní efekt bude mít tato technika také v případě nízkého sebehodnocení mladého veslaře, který důvěru trenéra jednoduše potřebuje. V případě sebevědomého, až namyšleného jedince, se ale tato technika může jevit za jistých okolností opravdu jako motivační. Není tedy od věci, pokud bude mít trenér tuto techniku ve svém repertoáru. Jak už ale bylo řečeno, její užití by měl velmi dobře a dlouho vážit.


(2)    Vnější motiv bez časového určení aneb kdo dá gól, vyhrál [Blažej, A. (In print). MOTIVACE VE SPORTU: Zaměřeno na děti a mládež]

Může se stát, že na konci tréninku ztratí veslaři koncentraci. V tom případě se jako dobrý nástroj, jak ještě zvýšit úroveň motivace svěřenců, jeví užití vnějšího motivu bez časového určení. To lze velmi dobře vysvětlit na vzpomínce fotbalisty Edinsona Cavaniho:

„Víte, jak udržíte mladé fotbalisty neustále motivované? Byl to nápad trenérů ze Salto. Stanovíte pravidlo, že kluk, který vstřelí poslední gól tréninku, dostane zmrzlinu. 

Skóre může být 8:1. Na tom nezáleží. Je to závod s časem o tom, kdo vstřelí ten poslední gól. A pocit, když trenér zapíská konec a ty jsi zrovna hráč, který poslední gól vstřelil… čistá radost. Ten den jsi za krále. Když nad tím tak přemýšlím, musím zavést Zmrzlinový gól i v PSG [Paris Saint-Germain FC.]


Princip vzpomínky fotbalisty Cavaniho je jistou paralelou ve vnímání života jako takového. Bylo zaznamenáno mnoho případů lidí, kterým bylo sděleno, že jim do konce života z důvodu nemoci zbývá omezený čas. Ten však nebyl přesně stanoven. Právě skutečnost, že tito lidé věděli, že umřou, ale nevěděli kdy, zapříčinilo změnu způsobu žití jejich života v pozitivním slova smyslu. Chtěli si zbývající čas mnohem více užít. Stejně jako fotbalisté z fotbalového klubu Salto, kteří od chvíle zjištění, že hrají s časem, zvýšili své odhodlání vstřelit branku. A nevědomost, kdy bude utkání ukončeno, dávala hře potřebný nádech.

Byť se užití vnějších motivů nedoporučuje před aktivitou, v menší míře takto užitý se jeví jako vhodný nástroj. Zároveň jej lze uplatňovat u všech veslařských kategorií včetně dorostenců.


(3)    Nedegradujme motivaci stanovením cíle [Blažej, A. (In print). MOTIVACE VE SPORTU: Zaměřeno na děti a mládež]

Málokterý člověk si je dokonale vědom svých limitů. O to méně jsme si vědomi limitů našich svěřenců, které můžeme stanovením cíle významně degradovat. To velmi dobře ilustruje zkušenost basketbalového trenéra a spoluautora tohoto textu Adam Blažeje, který se ve své knize Motivace ve sportu: Zaměřeno na děti a mládež nechává slyšet:

„Na konec jednoho z tréninků jsem chlapcům (9 let) zařadil i „posilovací“ cvičení. Konkrétně se jednalo o plank [Statický izometrický cvik, jenž je primárně určen pro zpevnění břišních svalů a středu těla (core).]. První kolo jsem jim stopnul minutu. Tento cíl, byť jej všichni splnili, nevyvolal u svěřenců nadšení. V druhém kole jsem na to šel obráceně. ‚Hoši, dáme ještě jedno kolo, ale můžeš kdykoliv skončit. Začneme všichni, ale skončit můžeš třeba po pěti vteřinách.‘ A vydržet můžeš také, jak dlouho chceš. Čas vám budu stopovat, ale řeknu ti ho, až skončíš.‘ Tímto jsem tedy nestanovil žádný cíl.

Zatímco v prvním kole vydrželi chlapci minutu, o níž si při svém vyčerpání mysleli, že je jejich limit, ve druhém kole vydrželi dva z nich cca šest minut (!), půlka týmu přesáhla hranici minuty a půl a pouze dva skončili po cca půl minutě.“


Je zřejmé, že svou roli zde hrála také tzv. sociální facilitace (zlepšení výkonu na základě přítomnosti druhých lidí ), nicméně ta byla významně potlačena stanovením cíle. A zajisté existuje celá řada nápadů, jak mohou veslařští trenéři využít této zkušenosti basketbalového trenéra ve svých trénincích – i v kategorii dorostenců.


(4)    Správné užití vnějších motivů [Manion, J. (2005). From Management to Leadership. San Francisco: Jossey-Bass.]

Jediný způsob, jak vnější motivy mohou prohloubit vnitřní motivaci, je následující – jejich užití zpětnovazebně a spontánně, kdy odměna je součástí zpětné vazby [Toto použití odměny podporuje tzv. zpětnovazební učení – tj. způsob učení se pomocí zpětné vazby - vztažené v tomto případě k procesu, který chceme podporovat, nikoliv k výkonu. Zpětnovazebním použitím odměny pomáháme reflektovat a naučit se žádoucí vzorce jednání sportovce, fixovat je.]. Pokud tedy čas od času použije trenér např. veslařský kalendář, nealkoholické šampaňské nebo sportovní tričko podepsané Ondrou Synkem atp. coby motiv – měl by to udělat jako odměnu za dobře vykonanou práci (pokud možno ne za výsledek). Pokud by ji užíval často předem – navíc ve vztahu k výkonu/umístění (např. „Kdo vyhraje, dostane sportovní tričko/šampaňské/veslařský kalendář.“), hrozí riziko, že začne být veslař na těchto motivech podvědomě závislý.

Zároveň je třeba takto ohodnocovat snahu, nikoliv výsledek či osobu. Je tedy nezbytné se vyhýbat dodatečnému oceňování triumfů v závodech, stejně jako oceňování svěřenců ve smyslu „Jsi dobrý“, či „Jsi talentovaná / šikovná“.

Vnější motivy lze užít také ve chvílích krize, a to jako podpora – opět spontánně a zpětnovazebně. Ideálním příkladem je v tomto případě zkušenost bývalé světové tenisové jedničky Caroline Wozniacki (coby součást Dopisu svému mladšímu já) [Caroline Wozniacki (2019). DOPIS MÉMU MLADŠÍMU JÁ (CAROLINE WOZNIACKI). Dostupné z: http://becomebetter.cz/clanek.php?id=20]:

 „Hlavně si pamatuj na moment, kdy po jedné tvé kruté porážce táta cestou domů zastavil u motorestu a koupil ti velkého plyšového medvěda. ‚Tohle je cena pro největší bojovnici!‘ řekl.“

Otec takto velice podpořil bojovnost tenistky.


(5)    Veřejné ocenění

Extrémně motivačním nástrojem je veřejné ocenění. To lze ilustrovat na příkladu jednoho z nejlepších basketbalistů historie Stephena Curryho, který se svěřil s momentem, po němž se rozhodl stát profesionálem [Stephen Curry (2019). ZPOVĚĎ - CURRY & NEYMAR. Dostupné z: http://becomebetter.cz/clanek.php?id=13]:

„Ta chvíle přišla, když mi bylo šest let a hrál jsem rekreačně v Severní Karolině, kde jsem vyrůstal. Tehdy se na jeden zápas přišlo podívat asi patnáct lidí a zrovna jsme měli protiútok dva proti jednomu. Měl jsem míč a obránce proti mně vystoupil. A já tehdy přihrál na svého spoluhráče stylem, že jsem mu poslal míč 360° „zadovkou“. Přesně na něj, načež z toho i skóroval. Všech patnáct lidí se z toho mohlo zbláznit. Tohle byl moment, kdy vzešla na povrch má kreativita. V tu chvíli pro mě začal být basketbal opravdovou zábavou a začal ho milovat.“


Veřejné ocenění z pohledu trenéra lze užít příkladem, kdy například svěřence přede všemi pochválíme, načež jej ještě vyzveme k zopakování úkonu nebo krátké reflexi oceňované aktivity přede všemi veslaři. Doporučuje se však nenutit, neboť to například introvertovi může přijít nepříjemné.


(6)    Zaměření se na překonávání sebe samého

Poměřování s okolím by nemělo nastat nejen u zpětné vazby, ale ani u „motivačních“ výroků. Například „Uvidíme, kdo bude nejrychlejší!“ sice vyvolá silnou dávku motivace a následně pýchy ve vítězi, ale zbytek jedinců zažije pocit zklamání, což lze v konečném důsledku považovat za vytvoření spíše negativní hodnoty v týmu. Namísto již zmíněného výroku se doporučuje užití výroku jako „Kolikrát dokážete během šedesáti vteřin xyz?“ [Blažej, A. (2018). Psychologie koučování pro trenéry a manažery. Munipress.] nebo „O kolik dokážete zlepšit svůj minulý výkon“?


(7)    Pozitivní ukončení tréninku

Motivačním nástrojem pro naladění veslařů do dalšího tréninkového procesu je také ukončení tréninku co nejzábavnějším způsobem. Na základě několika výzkumů psychologa Daniela Kahnemana  bylo potvrzeno, že opravdu platí tvrzení „Konec dobrý, všechno dobré“. Pokud jsme tedy veslařům naordinovali psychicky i fyzicky vyčerpávající trénink, snažme se jej zakončit co nejzábavnějším způsobem. Vzpomínka, kterou si veslaři z tréninku odnesou domů, bude taková, jakou bude trénink ukončen.


Flow

Pokud se v této kategorii chce dostat veslař do flow, musí se opět posunout na uvedeném grafu výše. Pokud by jeho složka výkonu byla výhradně postavena na zábavě, „pouze“ by se veslováním bavil. Nepociťoval by však ten mírný (!) tlak, který by jej nutil do podávání co nejlepšího výkonu.

Z pozice trenéra se tedy doporučuje zakomponovat do tréninkového procesu testování na čas, v němž bude jedinec primárně porovnáván se sebou samým (výsledky z minulosti).


8.3.3.    Junioři (17-18 let) – metody práce

Naučte je pochopit, že veslování už není pouze zábava, nýbrž prostředek seberealizace a že může být i zdrojem obživy - minimálně pro nejbližší roky.

„Jsem zcela zodpovědný za svou budoucnost, včetně té sportovní.“


V této kategorii by měl veslař využít předchozí roky veslařské přípravy k tomu, aby zvládal maximální intenzitu zatížení při stabilní bezvadné veslařské technice a aby se naučil další dovednosti potřebné k zvládání/vyhrávání závodů. Tělesný vývoj je již u svého konce. Psychosociální aspekty jedince se však vyvíjí (respektive se vyvíjet mohou a měly by) neustále. Byť již ne tak spontánně dramaticky, ale spíše se zapojením vědomé práce na rozvoji sportovcovi osobnosti. I přesto respektive právě proto je třeba jedince neustále vést ke „vzdělávání se“ i v této oblasti sportovního výkonu, resp. k osobnostnímu rozvoji. V tomto věku totiž činí nejedno důležité rozhodnutí jak ve vztahu ke sportovní kariéře, tak i k životu jako takovému (vyšší odborná či vysoká škola, práce, partner…). Měl by rozumět svému potenciálu, ambicím, svým zdrojům, silným a slabým stránkám a tomu, co musí udělat proto, aby mohl vrcholově veslovat při přechodu do kategorie 18+, resp. U23 [Ve věku juniorů se završuje dětské/mládežnické veslování, které započalo v mladších žácích. Navazuje na něj veslování dospělé, kde čeká veslaře cca stejně dlouhý vývoj, jako tomu bylo při cestě od mladších žáků do juniorů (jen to už je o poznání těžší, protože zde nejsou každé 2 roky veslařské kategorie).].

Zaměřit bychom se tedy měli především na detailní analýzu svého vlastního výkonu (sportovcem), vliv rozhodnutí činěných sportovcem na jeho budoucnost, či schopnosti přebrat zodpovědnost nejen za sebe, ale i za ostatní. Důležitým aspektem by rovněž měla být schopnost si říct o pomoc - v případě potřeby.


Co by měl svěřenec zvládnout?

- Měl by mít pozitivní vztah k výzvám, být dravý a umět pracovat s výkonem za hranicí komfortní zóny; Měl by se umět vědomě „kousnout“ při podávání sportovního výkonu

- Měl by umět poskytnout relevantní zpětnou vazbu trenérovi (průběh tréninku, závodu, atp.)

- Měl by umět říct, co očekává a umět vést o tom diskusi; Měl by si umět říct, co potřebuje, včetně koučování

- Měl by umět pracovat se závodním stresem. Na konci této kategorie by měl umět zvládnout stres velkého závodu – naučit se s ním pracovat a to sám či s vyžádanou dopomocí

- Měl by se umět co nejlépe rozhodovat a nést za tato rozhodnutí následky

- Měl by být srozuměn s tím, že špatné rozhodnutí je taky rozhodnutí a umět i za takové rozhodnutí přijmout následky; Měl by být srozuměn s tím, že špatně zvolený přístup k plnění povinností může mít negativní následky, za které musí přijmout odpovědnost

- Měl by rozumět svým zdrojům a silným stránkám a umět identifikovat svou slabou stránku a v případě potřeby požádat o pomoc [Pakliže kupříkladu svěřenec ví, že neumí pracovat se stresem, bylo by na místě zajistit si návštěvu kouče nebo psychologa apod.]

- Měl by vědět, co jej motivuje (medaile, posouvání svých limitů, porážení ostatních…) a na základě toho uvažovat nad sebou samým, nad tréninkem a svým sportovním výkonem

- Měl by mít schopnost sám detailně zanalyzovat svůj výkon, případně si říci o pomoc s touto analýzou

- Měl by být schopen individuálního tréninku bez přítomnosti trenéra

- Měl by si být vědom mentálních dovedností a psychologických fenoménů, které ovlivňují jeho sportovní výkon (flow, stanovování cílů, znalost zdrojů a silných stránek, syndrom sebesabotování atp.)

- Měl by být schopen vést tréninkovou jednotku pro mladší kategorii

- Měl by si zcela automaticky vést tréninkový deník

- Měl by se umět „dívat“ do budoucnosti [V časovém horizontu pěti let.] ve smyslu vynaložené snahy, která se projeví třeba až s časovým dostupem

- Měl by umět pochopit, že to má dál smysl, i když momentálně nemá excelentní výkonnost, že cesta na vrchol je dlouhodobý proces

- Měl by rozumět specifikům veslování – tedy:

- „Cestovní mapě veslaře“ od juniorů až do 25 let, kdy obvykle přichází vrcholná sportovní výkonnost ve veslování.

- Měl by umět přemýšlet nad vizí svojí sportovní budoucnosti v kategorii 18+, resp. U23

- Měl by umět převzít zodpovědnost za svou budoucí sportovní kariéru

- Měl by zvládnout plnit si jak veslařské, tak také školní povinnosti, včetně závěrečných zkoušek na střední škole; Měl by zvládnout řídit si čas a sladit studijní, pracovní, volnočasové a sportovní aktivity


Forma vedení komunikace

Všechny aspekty psychosociálního rozvoje, motivace a koučinku jako takového by až na opodstatněné výjimky (jako např. skupinová reflexe) měly probíhat formou face to face (mezi čtyřma očima). Jednak z důvodu kladení důrazu na důležitost sezení, jež tato individuální forma koučinku, podporuje, a také z důvodu vyšší úrovně intimních záležitostí, jež mohou být řešeny. Pro svěřence totiž může být těžké sdělit některá svá tajemství (obavy, myšlenky…) většímu počtu lidí. Objektem řešení tedy nebudou pouze pozitivní věci (co všechno se povedlo, ale také ty negativní (čeho se obává, v čem si subjektivně myslí, že zklamal apod.) a rovněž tak práce na sportovcově potenciálu (jaký má potenciál, jak nejlépe využít jeho zdroje a silné stránky, co může zlepšit apod.).


  1. Čeho by si chtěl jako junior dosáhnout? Na jaký nejlepší výsledek bys mohl mít, když všechno ideálně vyjde? nebo Jaký nejlepší výsledek bys chtěl udělat, když všechno ideálně vyjde?
  2. Čeho by si chtěl dosáhnout ve veslování v pozdějším věku?
  3. Jaká je podle tebe tvá nejsilnější stránka, která ti pomáhá v dosahování co nejlepších výkonů? Proč si myslíš, že tomu tak je?
  4. Jaké máš podle Tebe zdroje? Jak efektivně je využíváš?
  5. Jaká je naopak tvá nejslabší stránka? Nakolik ovlivňuje tvůj výkon. Myslíš, že je nutné na ní tedy pracovat?
  6. Potřebujeme rozvíjet aspekty osobnosti jako sebedůvěra, motivace jedince, či přebírání zodpovědnosti za trénink, tvou sportovní kariéru (život), atp. Na čem bychom podle tebe spolu měli či mohli pracovat? nebo S čím bychom podle tebe měli začít?
  7. Jak si budeš udržovat motivaci do budoucna? Co proto musíš udělat teď?
  8. Představ si, že jsi mistr světa a že tomu bezmezně věříš. Co pro to musíš udělat, aby se to mohlo stát realitou? Co teď, co později? Co potřebuješ ode mě?
  9. Jaké osobnostní charakteristiky podle tebe má mistr světa? Které z nich bys potřeboval mít ty, aby ses jím mohl stát?
  10. Kdybys mohl, jaké bys chtěl mít osobnostní charakteristiky, aby se ti lépe trénovalo, závodilo, žilo? Co je zapotřebí udělat, abys je měl?


Následující tři otázky cílí [Velice zjednodušeně.] na poměrně těžce uchopitelný syndrom sebesabotování. Ten s velkou pravděpodobností do jisté míry postihuje značnou část populace a negativně ovlivňuje celou řadu sportovců při (ne)dosahování úspěchů. Pokud si jej však člověk dokáže alespoň identifikovat, lépe s ním v budoucnu může pracovat.

11. Představ si, že jsi olympijský vítěz. Jak moc je jednoduché/těžké tomu uvěřit? Myslíš si, že tento úspěch je jen pro pár vyvolených? Zasloužíš si vůbec tento úspěch?

12. Říká se, že nejtěžší věc je úspěch si připustit. Myslíš, že je to tvůj případ?

13. Kdybys mohl, chtěl bys mít jiné osobnostní charakteristiky, než jaké máš nyní? Kupříkladu zda bys chtěl být sebevědomější, cílevědomější apod.? Pokud ano, proč si myslíš, že je právě nyní nemáš?


Filosofie trenéra pro juniorskou kategorii

Připravit svěřence na jejich velký juniorský závod (Mistrovství světa, MČR, zahraniční regata) a připravit je na to, aby u veslování mohli a chtěli zůstat v kategoriích 18+.


- Identifikace zdrojů a silných stránek sportovce, hledání způsobů, jak je ještě dále rozvíjet, včetně motivace jako takové. Totéž platí i pro odstranění slabých stránek, které významně degradují výkonnost veslaře.

- Finišing výuky veslařských dovedností a jejich aplikace v ostrých (i nepříznivých) závodních podmínkách a zatížení se zvyšující se max. rychlostí;

- Podpora zvládnutí přechodu do kategorie 18+, resp. U23 včetně plánování další veslařské přípravy - s udržením vážného zájmu veslování tak, aby veslařská budoucnost byla pro veslaře smysluplná a uchopitelná

- Nárůst tréninkového i závodního zatížení společně s rozvojem osobnosti veslaře tak, aby junior mohl úspěšně zajet „svůj velký závod“


8.3.4.    Junioři (17-18 let) - využití prvků koučování

Tato věková kategorie je zlomová – zakončuje se jí dětské a mládežnické veslování, kdy každé 2 roky byly veslaři starší a měli přirozenou výhodu proti svým o rok mladším soupeřům. Další veslařskou věkovou kategorií je až U23. Veslaři proto před sebou mají výzvu zajet svůj juniorský „velký závod“, při kterém by zúročili dosavadní přípravu – nejen fyzickou, ale i psychickou. A zároveň nabrat sílu pro veslování v dospělých kategoriích.

Cílem trenéra by mělo být, aby na konci této věkové kategorie završil výchovu veslaře coby odpovědného, motivovaného sportovce, schopného komunikovat a spolupracovat, který je vědomě připraven na další tréninkový proces, směřující ideálně minimálně do kategorie U23.  Veslaře, který má ambice, má odvahu být výjimečný, je si vědom svých zdrojů a silných stránek a přijal plnou odpovědnost za svou další sportovní kariéru.

Je proto třeba v této kategorii v rámci možností završit mimo jiné i rozvoj veslařovy osobnosti. K tomu máme v kategorii juniorů k dispozici v potřebném rozsahu veškeré nástroje popisované v kapitolách 3 až 7, včetně koučinku.

Níže popíšeme využití prvků koučování u juniorů ve čtyřech oblastech:

- Sebereflexe

- Mentální dovednosti

- Motivace

- Flow


Sebereflexe

Byť je mozek neuroplastický [Schopnost mozku se vyvíjet i v dospělém věku. Původně se tento termín užíval coby obnova mozku při úrazu, nicméně nyní se čím dál častěji začíná uvádět i při osobnostním rozvoji ve smyslu tvorby nových vzorců chování a smýšlení.], osobnost jedince je postupem času čím dál hůře ovlivnitelná. Z toho důvodu její podvědomé změny (vzorce chování, reakce na situace, mentální dovednosti či i sebereflexe) nastávají nezřídka až po dlouhé době usilovné práce. Urychlení tohoto procesu skýtá pouze zažití emočně intenzivní zkušenosti (negativní i pozitivní). To ovšem neznamená, že by trenéři veslařů juniorských kategorií měli zapomínat na rozvoj svěřencovy osobnosti, včetně sebereflexe. Junioři naopak mají vzhledem ke svému věku vyšší úroveň schopnosti abstraktního myšlení a tak mohou snáze provádět vědomou sebereflexi.

Na rozvoji sebereflexe lze pracovat v interakci s trenérem - s využitím prvků koučovacího rozhovoru [viz kapitola 5 Rozvíjíme (sebe)reflexi]. K dispozici jsou rovněž některé níže uvedené techniky, jako mezi kouči oblíbená metoda Dopisu svému mladšímu já, atp.

Také je vhodné přinášet do práce se svěřencem, včetně (sebe)reflexe, širší kontexty k veslování, včetně vztahu k životu jako takovému. A pomoci jim pochopit že nejen ve sportu, ale i v životě platí, že není až tak důležité, co se jedinci stane, ale to, jak na tuto situaci zareaguje. Tímto způsobem smýšlení spíše dosáhneme takového vnímání reality, při němž budeme držet otěže života ve svých rukou, další sportovní kariéru nevyjímaje.


(1)    „Dopis mladšímu já“

Při psaní Dopisu svému mladšímu já si svěřenec sám sobě napíše dopis, v němž se vžije do svého staršího já. V případě sedmnáctiletého sportovce například do svého třiadvacetiletého já, které se právě poprvé účastnilo Mistrovství světa ve veslování nebo Olympijských her. Rozepíše se v něm, jaké překážky musel zdolat, co mu pomohlo apod. Tento nástroj pomůže jedinci jednak sepsat vše, co bude potřeba ke zdolání překážek, a jednak se také identifikuje se svým úspěšným já z budoucna.


(2)    Příprava celé tréninkové jednotky

Rozvoj (sebe)reflexe ve vztahu k tréninkovému procesu můžeme podnítit tak, že necháme jednoho či dva svěřence stát se dočasně trenéry a odtrénovat celou tréninkovou jednotku. Trenér při této tréninkové jednotce pak hraje roli zasvěceného pozorovatele, který doplňuje (ve smyslu jejich opravování) dočasné „trenéry“.

Sebereflexe se rozvíjí proto, že jednak jedinci musí uvažovat nad co nejefektivnější stavbou tréninkové jednotky (například které cvičení je vhodné a které nikoliv) a - stejně jako při průběhu normální tréninkové jednotky - musí opravovat své „dočasné“ svěřence. Jednak se tak více identifikují s tím, co je chyba a co ne, a jednak si tak zvyknou brát zodpovědnost nejen za sebe, ale i za ostatní. Doporučuje se po tomto tréninku zafixovat nabyté zkušenosti a informace tzv. „finálním kolečkem“ [což je zjednodušená forma skupinové reflexe popisované v kapitole 4.6], při kterém svěřenci dostanou od svých kamarádů a trenérů zpětnou vazbu (zhodnocení). 

Tento nástroj by se však měl z pozice trenéra užívat pouze, když je to užitečné pro rozvoj pověřených veslařů a zároveň možné z pohledu zachování kvality tréninku.


(3)    Sledování nejen profesionálních veslařů a jejich hodnocení

Sledovat závody profesionálních veslařů (ať už živě, či v TV) a následně se ptát na to, co se jim povedlo, na jejich silné stránky či chyby v jednotlivých závodech, je dobrý nástroj, jak prohloubit přemýšlení nad sportem jako takovým. Zároveň se svěřenec díky pozornému sledování výkonu může identifikovat s užitečnými vzorci závodního chování nebo efektivním provedením veslařského tempa a naopak vyvarovat se chyb.


(4)    Koučovací otázky 

Dalším způsobem, jak prohloubit schopnost sebereflexe, jsou tzv. „koučovací otázky“ (viz také podkapitola 7.3.2. Kladení otázek). Mějte na paměti, že primárně byste měli při práci s veslařem prostřednictvím koučovacích otázek fixovat a rozvíjet to, co funguje (viz kapitoly 6.1. Zaměření na to, co funguje a 6.3 Rozvíjení řešení, nikoliv odstraňování problémů).

Pokud tedy trenér zachytí při tréninku či závodě dobré či příkladné momenty (ať už se jedná o techniku, výkon či přístup) je užitečné tyto momenty s veslařem prodiskutovat a zeptat se ho na ně – jako například „Co se ti tam povedlo“?; „Co ti dnes šlo fakt dobře?“; „S čím si byl opravdu spokojený?“. Svěřenec se s tím, co při tréninku či závodě dobře zafungovalo, do budoucna spíše identifikuje a bude to praktikovat i nadále.

Platí to však také pro chyby. Pokud svěřenec udělá na tréninku či závodě chybu, z pozice trenéra je užitečné se zeptat, co se stalo, případně proč se tak stalo? Pokud svěřenci chybu pouze oznámíme, co se stalo z pohledu trenéra špatně, v lepším případě si naši radu opravdu vezme k srdci. Ve většině případů se však s ní neztotožní nebo na ní snáze zapomene. Emocionálně jej totiž nezasáhla. Pokud se ale zeptáme stylem „Karle, víš, kde jsi udělal během závodu chybu?“, jedinec bude mít tendenci nad svým výkonem (i nad sebou samým) přemýšlet. Kromě toho, že společně s trenérem chybu nalezne, spíše se ji do budoucna i vyvaruje. A jak již bylo řečeno, rovněž se prohloubí schopnost sebereflexe.

Obecně se však doporučuje vztahovat tento typ otázek především na hledání silných stránek, tedy způsobem „Karle, jaká je tvá nejsilnější stránka“, či „Co, ti dnes šlo perfektně?“.


(5)    Reflektování se skupinou 

Jednodušší témata či spontánní reflexi lze i v této věkové kategorii provádět tzv. „finálním kolečkem“ např. po tréninku. Veslaři si v něm např. sdělí co je bavilo a proč, co jim šlo, co jim nešlo, co šlo lépe parťákovi z posádky a v čem  se od něj mohou inspirovat, na co se chtějí zaměřit příště, co udělají sami do příštího tréninku, apod.

Sportovci jsou v této věkové kategorii dostatečně vyspělí na to, aby ve vhodných případech mohli začít pracovat prostřednictvím skupinové reflexe, jak je uvedeno v kapitole 4.6.


Mentální dovednosti

V této věkové kategorii máme k dispozici možnosti práce s mentálními dovednostmi uvedené v kategorii dorostu:

- Práce s koncentrací

- Feedback vztažený na aktivitu, nikoliv na osobu, či cíl (výsledek)

- Vyvarování se porovnávání

a nabízí se i jiné. Jedná se například i o užití techniky imaginace nebo stanovení cílů.

„Jestli to moje mysl dokáže pochopit a mé srdce tomu může věřit - pak to můžu dosáhnout.“

Muhammad Ali, americký boxer



(1)    Imaginace

Imaginací lze rozvíjet sebedůvěru, prohlubovat zažití osvojených pohybových vzorců, lépe reagovat na stres, či také pracovat se strachem. Na posledně uvedené mentální dovednosti lze z pozice trenéra (kouče) pracovat pomocí následujícího cvičení:

Najděte si klidné místo a pohodlně se usaďte. Představte si, že sedíte v zadní řadě kinosálu. Můžete si představit skutečné kino, které znáte.

Za chvíli se začnete dívat na film představující Vaši vzpomínku, při níž jste pociťoval strach. Nebude se ale jednat o normální film, nýbrž o starý černobílý film, v němž vystupujete i Vy – hrajete sami sebe. Film se bude promítat do malého obdélníku uprostřed velkého starého plátna kinosálu. Uvidíte všechno, ale obraz bude velmi malý, neostrý a vybledlý. Nebude mít zvuk, nýbrž hudební doprovod – žertovného charakteru. Klidně si vyberte hudbu z Vašeho oblíbeného seriálu. 

Dříve, než začnete promítat film, vzpomeňte si na nějakou situaci, v níž díky svým schopnostem vynikáte. Může se jednat cokoliv bez ohledu na důležitost této Vaší schopnosti (např.: vaření). Dopřejte si nyní tento pocit a bezmezně se mu oddejte. Všímejte si všech příjemných pocitů a zapamatujte si je. V tomto stavu se budete dívat na film.

Na povel start začněte promítat film. Ale ještě předtím, než se začnete koukat na film, buďte si vědomi toho, že přímo nad Vámi je promítací kabina. Pokud tedy budete chtít film sledovat z větší vzdálenosti, můžete opustit své tělo a přenést se nahoru do kabiny. Film bude černobílý, neostrý a od začátku do konce bude vyprávět vaší situaci, při níž pociťujete strach. Na konci se film zastaví na posledním políčku filmu. Připraveni? Spusťte hudbu… start.

 Konec? Nechejte film zastavený na posledním políčku a přeneste se z Vašeho místa do filmu. Setkejte se se svým mladším já, abyste se mohli dívat na svět jeho očima. Zjišťujete, že stresová reakce se nedostavila. S vědomím této reakce opusťte kinosál. [Brown, D. (2007). Magie a manipulace mysli. Argo. ISBN 978-80-7203-942-5]


Z pozice osobnostního rozvoje se však považuje za dlouhodobě účinnější navázat s emocí strachu pozitivní vztah, než jej výše uvedeným způsobem „potlačovat“. To už však záleží jak na trenérovi, tak na mladém sportovci.


(2)    Stanovení cílů

Pokud se podíváme na konci této kapitoly na uvedený graf Flow (níže v textu), zjistíme, že tato věková kategorie již určitý tlak a stanovení cílů vázaných na výsledky potřebuje. Je však zřejmé, že nikdy tento tlak na výsledky nesmí převážit složku zábavy. Jedním z důsledků této situace by totiž mohl být i syndrom vyhoření.

Také je z pohledu trenéra důležité vědět, že z pohledu sebemotivace je na samotném dosahování cílů nejdůležitější, aby byl sportovec s daným cílem ztotožněn, aby za jeho naplnění přijal odpovědnost (viz kapitola 5 Rozvoj odpovědnosti). Cíl by také měl vycházet co nejvíce z jeho přesvědčení, hodnot a zájmů, aby jej cesta při jeho dosahování naplňovala (aby na něj emočně působila). A aby disponoval takovými schopnostmi a dovednostmi, které budou velmi dobře sloužit jako nástroje při jeho dosahování – nebo aby takové schopnosti a dovednosti vědomě získával.


(3)    Práce s koncentrací

Veslařům v této věkové kategorii lze přiblížit například práci s koncentrací. Pokud tedy o někom víme, že se snadno nechá nějakým rušivým podnětem na závodě, či tréninku rozhodit, můžeme vysvětlit následující fakt. Tedy, že člověk se dokáže vesměs soustředit pouze na jednu věc: pokud se tedy soustředí například na fandící diváky, nebude se soustředit na závod a pravděpodobně jej budou znervózňovat. Zároveň je důležité, aby trenér na tuto situaci reagoval jiným způsobem, než „Nebuď nervózní“, „Neboj se“ apod. Podvědomí totiž nezná negaci a těmito výroky svěřence jenom znervózníme. K ilustraci tohoto faktu může posloužit následující příklad – „Nemysli na růžového slona“. S největší pravděpodobností si všichni růžového slona představí i přesto, že dostali jasný rozkaz na něj nemyslet.

Proto se jeví jako důležité svěřencům vysvětlit, ať se jednak soustředí pouze na to, co chtějí (svůj výkon, vítězství, veslo, vlny…), nikoliv na to, co je znervózňuje. Zároveň je klíčové při tomto promlouvání k sobě samému (self-talk) vyhnout se jakýmkoliv negacím. Tedy nepromlouvat způsobem „Nemám strach“, či „Nebojím se“, nýbrž stylem „Zvládnu to“, či „Tvrdě jsem trénoval a nyní mám šanci se ukázat“.

V rámci rozvoje mentálních dovedností se za užitečné považuje také správné podání zpětné vazby (feedback). Doporučuje se následující:


(4)    Feedback vztažený na aktivitu, nikoliv na osobu, či cíl (výsledek) [Hall, N. C. & Goetz, T. (2013). Emotion, Motivation, and Self-Regulation : A Handbook for Teachers. Emerald. ISBN: 978-1-78190-710-8.]

Jedná se o klíčovou komponentu při podávání zpětné vazby. Pokud totiž bude trenér podávat zpětnou vazbu na cíl, či výsledek (byť pozitivní), svěřenec se stane na něm podvědomě závislý – a nebude mít vybudována jiná měřítka svého výkonu. A v dobách výsledkové krize, která se přihodí každému sportovci, může tato skutečnost mít devastační účinky na veslařovu motivaci a sebehodnocení.

Rovněž se nedoporučuje podávat od trenéra feedback na osobu. Pakliže bude pozitivní (např. „Jsi šikovný/šikovná“), pokoušíme riziko, že z veslaře vyroste narcis [Je zde uvažována neklinická forma narcismu.]. Pokud bude negativní (např. „Jsi nemehlo“ nebo „Jsi negramotný/negramotná“), bude naopak hrozit nízké sebehodnocení jedince. Pakliže jej ale budeme oceňovat způsobem vztaženým na aktivitu – „Dobrá práce“ nebo „Dobrá práce a díky ní i viditelný pokrok" – identifikuje se s realitou, v níž zlepšení přichází až po - často velmi namáhavé - snaze. A to i v případě negativní zpětné vazby (např. „Příště se musíš více makat“ nebo Příště se musíš více snažit“), která rovněž evokuje k většímu vynaloženému úsilí v budoucnu a pozitivnímu sebehodnocení.


(5)    Vyvarování se porovnávání [Hall, N. C. & Goetz, T. (2013). Emotion, Motivation, and Self-Regulation : A Handbook for Teachers. Emerald. ISBN: 978-1-78190-710-8.]

Negativní důsledky na sebedůvěru má také zpětná vazba spjatá na sociální okolí (např. „Jsi lepší/horší než…“, „Dívej se na Simonu, jak jí to jde…“). Při pravidelném užívání tohoto feedbacku z pozice trenéra dojde k porovnávání sebe samého s ostatními. Protože se ale vždy najde někdo lepší (pokud tedy neuvažujeme, že jedinec jednou vyhraje MS, či OH), nezažije nikdy ze svého výkonu pocit satisfakce. V osobnostní rovině si pak až příliš bude dávat záležet na tom, jak jej/ji vnímá okolí s tendencemi se mu zavděčit i za cenu neuspokojování svých potřeb.


Motivace

Moderní koučové, psychologové a trenéři tvrdí, že pokud je třeba motivovat – ať už sebe, či svěřence – něco není v pořádku. Jedinec, v případě, že jej aktivita baví, by ji totiž měl provo- zovat z vlastní vůle bez potřeby vnější motivace (viz kapitola 3 - Budujeme vnitřní motivaci a 5 - Rozvoj odpovědnosti). Je však evidentní, že ne vždy přijde svěřenec na trénink ve správném psychickém rozpoložení (problémy ve škole, rodině...) – v této chvíli může přijít na řadu vnější motivace.


S přibývajícím věkem sportovce se paleta vnějších motivačních nástrojů trenérům rozšiřuje, jak je níže patrné:


(1)    Zdůraznění důležitosti výsledků činnosti

Výroky jako „Výsledek tohoto závodu bude klíčový pro vaši účast v reprezentaci“ mají významný motivační dopad. Jejich užití však trenéři musí volit pečlivě, neboť jsou také silným spouštěčem nervozity (z důvodu vyvolání strachu). Obecně se považuje za vhodné je užívat u jedinců s vysokým sebehodnocením. U svěřenců s nízkým sebehodnocením mohou mít na výkon s velkou pravděpodobností devastační účinky [Blažej, A. (2018). Psychologie koučování pro trenéry a manažery. Munipress.].


(2)    Přechod z negativní vnější motivace do motivace pozitivní vnitřní

Trenéři si mohou dovolit i trochu experimentovat a sportovce vyprovokovat. Někdy může zafungovat i určitá míra drzosti, jak uvádí následující příklad – vždy by se však mělo jednat o uvážené vědomé rozhodnutí trenéra a nikoliv o jeho jedinou „motivační“ techniku.

Lidé, kteří začali vykonávat pohybovou aktivitu z důvodu vnějších motivů (chtěli získávat pozitivní zpětnou vazbu vztaženou na jejich atraktivitu), začali po určitém čase vykazovat znaky výhradně vnitřní motivace (aktivita je začala bavit). Stalo se tak z důvodu, že pochvaly (vnější motivy) byly užity zpětnovazebně a spontánně.

Je ale také možné, že tito lidé nejdříve slyšeli nelichotivé poznámky vztažené k jejich tělu. A že pokud by se tak nestalo, pravděpodobně by nikdy nezačali vykonávat pohybovou aktivitu kvůli vnějším motivům (pochvalám a obdivu). Tím se dostáváme na samotný začátek – tedy ke spouštěči jejich motivace – který spadá pod vnější negativní motivaci (urážení, ponižování apod.). To lze ilustrovat na příkladu fotbalového trenéra Roye Keana:

„Jednu z nejbizarnějších řečí k týmu, kterou jsem kdy zaznamenal, přednesl Roy Keane. Manažer Sunderlandu fotbalistům před utkáním řekl: „Poslouchejte, hoši. V podstatě jste nuly. Jděte na hřiště a zkuste si užít zápas. Velmi pravděpodobně prohrajete. Ale zkuste si užít být těmi nulami.“ Pak prostě odešel. Zafungoval jeho proslov? A proč by nemohl?“

 Michal Ježdík, basketbalový trenér


Na základě této informace lze vydedukovat, že velmi motivačním prvkem může být i existence negativní emoce (strach, ponížení). Zároveň je ale evidentní, že tento motivační nástroj by se měl užívat opravdu pouze zřídkakdy, přičemž jeho užití u dívek by se mělo vypustit úplně. Chlapci ale budou mít tendenci přesvědčit trenéra o opaku [Blažej, A. (In print). MOTIVACE VE SPORTU: Zaměřeno na děti a mládež]. Negativní efekt bude mít tato technika také v případě nízkého sebehodnocení mladého veslaře, který důvěru trenéra jednoduše potřebuje. V případě sebevědomého, až namyšleného jedince, se ale tato technika může jevit za jistých okolností opravdu jako motivační. Není tedy od věci, pokud bude mít trenér tuto techniku ve svém repertoáru. Jak už ale bylo řečeno, její užití by měl velmi dobře a dlouho vážit.


(3)    Vnější motiv bez časového určení aneb kdo dá gól, vyhrál [Blažej, A. (In print). MOTIVACE VE SPORTU: Zaměřeno na děti a mládež]

Může se stát, že na konci tréninku ztratí veslaři koncentraci. V tom případě se jako dobrý nástroj, jak ještě zvýšit úroveň motivace svěřenců, jeví užití vnějšího motivu bez časového určení. To lze velmi dobře vysvětlit na vzpomínce fotbalisty Edinsona Cavaniho:

„Víte, jak udržíte mladé fotbalisty neustále motivované? Byl to nápad trenérů ze Salto. Stanovíte pravidlo, že kluk, který vstřelí poslední gól tréninku, dostane zmrzlinu. 

Skóre může být 8:1. Na tom nezáleží. Je to závod s časem o tom, kdo vstřelí ten poslední gól. A pocit, když trenér zapíská konec a ty jsi zrovna hráč, který poslední gól vstřelil… čistá radost. Ten den jsi za krále. Když nad tím tak přemýšlím, musím zavést Zmrzlinový gól i v PSG [Paris Saint-Germain FC.]


Princip vzpomínky fotbalisty Cavaniho je jistou paralelou ve vnímání života jako takového. Bylo zaznamenáno mnoho případů lidí, kterým bylo sděleno, že jim do konce života z důvodu nemoci zbývá omezený čas. Ten však nebyl přesně stanoven. Právě skutečnost, že tito lidé věděli, že umřou, ale nevěděli kdy, zapříčinilo změnu způsobu žití jejich života v pozitivním slova smyslu. Chtěli si zbývající čas mnohem více užít. Stejně jako fotbalisté z fotbalového klubu Salto, kteří od chvíle zjištění, že hrají s časem, zvýšili své odhodlání vstřelit branku. A nevědomost, kdy bude utkání ukončeno, dávala hře potřebný nádech.

Byť se užití vnějších motivů nedoporučuje před aktivitou, v menší míře takto užitý se jeví jako vhodný nástroj. Zároveň jej lze uplatňovat u všech veslařských kategorií včetně juniorů.


(4)    Nedegradujme motivaci stanovením cíle [Blažej, A. (In print). MOTIVACE VE SPORTU: Zaměřeno na děti a mládež]

Málokterý člověk si je dokonale vědom svých limitů. O to méně jsme si vědomi limitů našich svěřenců, které můžeme stanovením cíle významně degradovat. To velmi dobře ilustruje zkušenost basketbalového trenéra a spoluautora textu Adam Blažeje, který se ve své knize Motivace ve sportu: Zaměřeno na děti a mládež nechává slyšet:

„Na konec jednoho z tréninků jsem chlapcům (9 let) zařadil i „posilovací“ cvičení. Konkrétně se jednalo o plank [Statický izometrický cvik, jenž je primárně určen pro zpevnění břišních svalů a středu těla (core).]. První kolo jsem jim stopnul minutu. Tento cíl, byť jej všichni splnili, nevyvolal u svěřenců nadšení. V druhém kole jsem na to šel obráceně. ‚Hoši, dáme ještě jedno kolo, ale můžeš kdykoliv skončit. Začneme všichni, ale skončit můžeš třeba po pěti vteřinách.‘ A vydržet můžeš také, jak dlouho chceš. Čas vám budu stopovat, ale řeknu ti ho, až skončíš.‘ Tímto jsem tedy nestanovil žádný cíl.

Zatímco v prvním kole vydrželi chlapci minutu, o níž si při svém vyčerpání mysleli, že je jejich limit, ve druhém kole vydrželi dva z nich cca šest minut (!), půlka týmu přesáhla hranici minuty a půl a pouze dva skončili po cca půl minutě.“


Je zřejmé, že svou roli zde hrála také tzv. sociální facilitace (zlepšení výkonu na základě přítomnosti druhých lidí), nicméně ta byla významně potlačena stanovením cíle. A zajisté existuje celá řada nápadů, jak mohou veslařští trenéři využít této zkušenosti basketbalového trenéra ve svých trénincích – i v kategorii juniorů.


(5)    Správné užití vnějších motivů [Manion, J. (2005). From Management to Leadership. San Francisco: Jossey-Bass.]

Jediný způsob, jak vnější motivy mohou prohloubit vnitřní motivaci, je následující – jejich užití zpětnovazebně a spontánně coby odměna. Pokud tedy čas od času použije trenér např. veslařský kalendář nebo sportovní tričko podepsané od Ondřeje Synka atp. coby motiv – měl by to udělat jako odměnu za dobře vykonanou práci (pokud možno ne za výsledek). Pokud by ji užíval často předem ve vztahu k výkonu/umístění (např. „Kdo vyhraje, dostane sportovní tričko.“), hrozí riziko, že začne být veslař na těchto motivech podvědomě závislý, resp. že se nebude vědomě pracovat s motivací vnitřní.

Zároveň je třeba takto ohodnocovat snahu, nikoliv výsledek či osobu. Je tedy nezbytné se vyhýbat dodatečnému oceňování triumfů v závodech, stejně jako oceňování svěřenců ve smyslu „Jsi dobrý“, či „Jsi talentovaná / šikovná“.

Vnější motivy lze užít také ve chvílích krize, a to jako podpora – opět spontánně a zpětnovazebně. Ideálním příkladem je v tomto případě zkušenost bývalé světové tenisové jedničky Caroline Wozniacki (coby součást Dopisu svému mladšímu já) [Caroline Wozniacki (2019). DOPIS MÉMU MLADŠÍMU JÁ (CAROLINE WOZNIACKI). Dostupné z: http://becomebetter.cz/clanek.php?id=20]:

 „Hlavně si pamatuj na moment, kdy po jedné tvé kruté porážce táta cestou domů zastavil u motorestu a koupil ti velkého plyšového medvěda. ‚Tohle je cena pro největší bojovnici!‘ řekl.“

Otec takto velice podpořil bojovnost tenistky.


(6)    Veřejné ocenění

Extrémně motivačním nástrojem je veřejné ocenění. To lze ilustrovat na příkladu jednoho z nejlepších basketbalistů historie Stephena Curryho, který se svěřil s momentem, po němž se rozhodl stát profesionálem [ Stephen Curry (2019). ZPOVĚĎ - CURRY & NEYMAR. Dostupné z: http://becomebetter.cz/clanek.php?id=13]:

„Ta chvíle přišla, když mi bylo šest let a hrál jsem rekreačně v Severní Karolině, kde jsem vyrůstal. Tehdy se na jeden zápas přišlo podívat asi patnáct lidí a zrovna jsme měli protiútok dva proti jednomu. Měl jsem míč a obránce proti mně vystoupil. A já tehdy přihrál na svého spoluhráče stylem, že jsem mu poslal míč 360° „zadovkou“. Přesně na něj, načež z toho i skóroval. Všech patnáct lidí se z toho mohlo zbláznit. Tohle byl moment, kdy vzešla na povrch má kreativita. V tu chvíli pro mě začal být basketbal opravdovou zábavou a začal ho milovat.“


Veřejné ocenění z pohledu trenéra lze užít příkladem, kdy například svěřence přede všemi pochválíme, načež jej ještě vyzveme k zopakování úkonu nebo krátké reflexi oceňované akti- vity přede všemi veslaři. Doporučuje se však příliš nenutit, neboť to například introvertovi může přijít nepříjemné (byť v této věkové kategorii by si tím veslař již mohl vědět rady).


(7)    Zaměření se na překonávání sebe samého

Poměřování s okolím by nemělo nastat nejen u zpětné vazby, ale ani u „motivačních“ výroků. Například „Uvidíme, kdo bude nejrychlejší!“ sice vyvolá silnou dávku motivace a následně pýchy ve vítězi, ale zbytek jedinců zažije pocit zklamání, což lze v konečném důsledku považovat za vytvoření spíše negativní hodnoty v týmu. Namísto již zmíněného výroku se doporučuje užití výroku jako „Kolikrát dokážete během šedesáti vteřin xyz?“ [Blažej, A. (2018). Psychologie koučování pro trenéry a manažery. Munipress.] nebo „O kolik dokážete zlepšit svůj minulý výkon“?


(8)    Pozitivní ukončení tréninku

Motivačním nástrojem pro naladění veslařů do dalšího tréninkového procesu je také ukončení tréninku co nejzábavnějším způsobem. Na základě několika výzkumů psychologa Daniela Kahnemana bylo potvrzeno, že opravdu platí tvrzení „Konec dobrý, všechno dobré“. Pokud jsme tedy veslařům naordinovali psychicky i fyzicky vyčerpávající trénink, snažme se jej zakončit co nejzábavnějším způsobem. Vzpomínka, kterou si veslaři z tréninku odnesou domů, bude taková, jakou bude trénink ukončen.


Flow

Aby se svěřenec v této věkové kategorii a určité výkonnostní úrovně dostal do flow, už nestačí, aby si pouze hrál. V tomto případě musí dojít ke shodě mezi úrovní výzvy a úrovni dovedností. Veslař již tedy musí čelit výzvám vztaženým na výsledek. Ani v případě juniora by však neměly přesáhnout složku zábavy.


Graf: Poměr složek zábavy a výsledků ve vztahu k věku a výkonnosti


Pakliže by se tak totiž stalo, stala by se jeho participace na tréninkovém procesu z dlouhodobého hlediska neudržitelná. V horším případě by hrozil syndrom vyhoření.



Na závěr tu pro vás máme citát od nejúspěšnějšího českého veslaře:

Čím tě osobně veslování obohatilo?


Veslování mě vychovalo. Mám úctu k lidem, soupeřům. Veslování mě naučilo sebekontrole a disciplíně. Bez disciplíny nejde vrcholový sport dělat pořádně. Nejde přijít na trénink a odtrénovat si něco podle chuti a v jednu jít domů. To je chaotické a nevede k pořádným výsledkům. 

Ondřej Synek



Přejeme mnoho šťastně naveslovaných kilometrů!