Labe Arena

Budujeme vnitřní motivaci

„Nebyl jsem hráč s výjimečným talentem, cestu na vrchol jsem si vydřel.“ 

Pavel Nedvěd, držitel zlatého míče ve fotbale


Určitě znáte talentované veslaře, kteří své vlohy promarnili. „Přitom k úspěchu stačilo jen málo,“ tvrdí často jejich trenéři, „postačovalo, jen aby makali,“ dodávají.

„Makání“ však rozhodně není málo. Ve světě vrcholového sportu si lze jen těžko představit, že uspěje jedinec bez mnoha let usilovného tréninku. Jednou z nejdůležitějších složek potřebnou k mnohaletému „makání“, tedy k tréninku vedoucímu k dosažení vrcholného sportovního výkonu, je vnitřní motivace sportovce.

Jaké základní předpoklady potřebuje sportovec k vnitřní motivaci?

1. Uvědomění si náročnosti a nezbytnosti „makání“ - ve spojení vysokou s ambicí sportovce (něco významného dosáhnout, nějaký přiměřeně velký závod vyhrát, atp.).

2. Uvědomění si, že na motivaci je třeba pracovat, že není vrozená. Do značné míry je závislá na našem přístupu k mladému veslaři. Podléhá výchově, kvalitnímu vedení trenérů, rodině, ale i sportovci samotnému a jeho postoji ke sportování, k cílevědomosti a k životu obecně.

3. Zaměřit se na dlouhodobé budování vnitřní motivace a zcela se odpoutat od krátkodobého hlediska. Vysoká míra motivace dvanáctiletého kluka (vyvolaná tlakem rodičů, či dobrými výsledky na závodech, případně vítězstvím známé osobnosti na olympiádě) má jen pramálo společného s dlouhodobou vnitřní motivací.

Vybudovat silnou vnitřní motivaci není nic jednoduchého. Univerzální recepty neexistují. Každý člověk je jedinečná, neopakovatelná osobnost, která díky svobodné vůli spoluutváří svůj život. Přesto chceme v následujícím textu shrnout několik užitečných vodítek a doporučení k práci s motivací sportovce.

Vedle motivace vnitřní (kterou má sám sportovec), existuje i nezřídka užívaná motivace vnější (se kterou obvykle přichází trenér nebo rodič). Novátorští koučové, psychologové a trenéři však tvrdí, že pokud je třeba svěřence motivovat – něco není v pořádku. Jedinec, v případě, že jej aktivita baví či jestliže jí bere vážně, by ji totiž měl provozovat bez ohledu vidiny na vnější motivaci od trenéra, rodiče, atp. Pokud se rozhodne svěřence motivovat trenér, přebírá tím také odpovědnost – protože rozhodnutí k motivaci nebylo svěřence, ale trenéra. Být odpovědný za svěřencovu motivaci je ale dlouhodobě neefektivní a pro trenéra náročné a únavné. Je proto lepší, když odpovědnost za motivaci cíleně přenášíme na sportovce (viz také rozvoj odpovědnosti v kap. 5).

Je však evidentní, že ne vždy přijde svěřenec na trénink ve správném psychickém rozpoložení (problémy ve škole, rodině…) – v této chvíli může přijít na řadu „vnější motivace“.