Labe Arena

Koučink a osobnostní rozvoj

Metody práce

Naučte je bavit se s vámi individuálně!

„Poznejte, co tvoří sportovní výkon.“


Smyslem této kategorie je pokračovat ve výuce veslování tak, aby starší žáci bezvadně zvládli veslařskou techniku a byli tak připraveni na zvýšení tréninkové a závodní zátěže v dalších kategoriích. V tomto věku prochází veslař dynamickými somatickými, fyziologickými a psychosociálními změnami. I posledně zmíněný aspekt významně ovlivňuje svěřencovu výkonnost či motivaci ve vztahu k budoucnosti.

Na konci této kategorie začínají mladí veslaři řešit rozhodnutí ohledně volby studia navazujícího na základní školu. Tedy mimo jiné i rozhodnutí, zda nastoupí na některou ze specializovaných sportovních škol (Gymnázium Pardubice, Střední škola ve Štětí), nebo bude volit jiný typ školy.

Ve starších žácích se poprvé začnou výrazněji projevovat rozdíly mezi chlapci a děvčaty. V tomto období je vhodné začít rozvíjet přebírání odpovědnosti sportovcem. Proto by měl zvládat několik věcí:


Co by měl svěřenec zvládnout?

- Měl by umět rozumět tomu, co se učí a proč se to učí.

- Měl by se umět pochválit (rozeznat své silné a v případě potřeby i slabé stránky).

- Měl by se naučit rozumět specifikům veslování – tedy:

     - „cestovní mapě veslaře“ od starších žáků až do 25 let, kdy obvykle přichází vrcholná sportovní výkonnost ve veslování,

     - charakteru veslování jako silově-vytrvalostnímu sportu, a to včetně základních informací o rozvoji silové vytrvalosti (laktát, VO2 max., atp.). 

- Měl by dokázat identifikovat sportovní výkon – tedy jeho technické aspekty, vytrvalostní aspekty, či i psychosociální aspekty výkonu [Tedy rozpoznat např. skutečnost, že veslař má velmi dobrou techniku veslování, nicméně závody nevyhrává, neboť je biologicky opožděný a má tak méně svalové hmoty.].

- Měl by umět zvládnout výhru i prohru (umět prohrávat a něco se z toho naučit / užitečně to využít pro budoucnost).

- Měl by dokázat identifikovat mentální dovednosti, jako jsou sebedůvěra, či reakce na stres při sportovnímu výkonu a popsat jak na tom zrovna je.

- Měl by dokázat vést si tréninkový deník (a poskytovat jej trenérovi pro interakci).

- Měl by se naučit trénovat i individuálně – po dohodě s trenérem.

- Měl by dokázat rozpoznat, že i mimosportovní problémy (kamarádi, rodiče, první partneři…) mohou negativně ovlivnit jeho sportovní výkonnost a chuť trénovat a umět o tom otevřeně mluvit s trenérem.

- Měl by být srozuměn se skutečností, že každý jedinec odlišně biologicky dospívá. Neměl by tedy vztahovat výsledky jen na momentální kvalitu jak sebe, tak i ostatních veslařů.

- Měl by se naučit respektovat i rozdílnosti ve sportovní přípravě dívek a chlapců.

- Měl by zvládnout plnit si jak veslařské, tak také školní (!) povinnosti.

- Měl by si umět udělat představu o své sportovní vizi do další věkové kategorie – o veslování v dorostu, resp. na střední škole.

Je dobré znamení, pokud svěřenec v této věkové kategorii se naučí rozpoznávat jednotlivé aspekty sportovního výkonu – tedy geny, píli, odhodlání, náhodu apod. V tuto chvíli je z pohledu trenéra nezbytné klást důraz především na snahu rozvíjet silné stránky. Také pravděpodobně zjistí, na kolik je mladý veslař orientovaný egem, či svým vlastním progresem (tedy na kolik se snaží pouze porazit soupeře, aby uspokojil své ego, či se snaží o své vlastní zlepšení. Správné tendence by tedy měly být úkolového charakteru – tedy být spokojený i z toho, že jedinec skončil bez medaile, pakliže si kupříkladu zlepšil svůj osobní rekord).

Rovněž je důležité obeznámit starší žáky/žačky o rozdílném biologickém dospívání a genech obecně – aspektech, který významně ovlivňují momentální výkonnost, nicméně díky vytrvalosti a píli lze jejich dopad minimalizovat.


Forma vedení komunikace

U této věkové kategorie se doporučuje forma koučinku způsobem jak skupinovým (kolečko), tak i prostřednictvím individuálních rozhovorů. V případě, že to trenérovi situace umožní, lze užít prvně zmíněný způsob – v případě, že chceme koučink vést více neformálně, hravě a spíše se zaměřit na pozitiva. Pakliže ale chceme se svěřencem řešit osobnější či negativní aspekty jeho výkonu, je nutné vést rozhovor mezi čtyřma očima.


Doporučené otázky (náměty k diskuzi):

  1. Potřebujeme začít pracovat na aspektech osobnosti jako sebedůvěra, motivace jedince, či přebírání zodpovědnosti za trénink a tvou sportovní kariéru (život). S čím bychom podle tebe mohli začít?
  2. Jaké rozdíly mají veslaři v naší zemi v tělesných predispozicích k veslování (výška, váha, rozpětí paží…)? Co z toho může vyplývat? [Je známo, že rozdíly, co se týče biologického dospívání, mohou být až čtyři roky. Touto otázkou jednak svěřence seznámíme s touto skutečností a jednak jim můžeme pomoc v překonání případné nevýhody. Pakliže se jedná o veslaře, který je naopak biologicky napřed, je vhodné mu sdělit, že na tuto výhodu nemůže spoléhat celou svou kariéru, neboť jej ostatní veslaři výkonnostně předeženou. Doporučuje se tedy reakce trenéra ve smyslu vztažení výkonnosti na snahu, či píli – v případě, že na to svěřenec nepřijde sám.]
  3. Kdybys byl v kůži trenéra, co bys udělal v tréninku jinak?
  4. Co je pro tebe dnes důležitější: vyhrát závod i při horším osobním výkonu, nebo skončit druhý a překonat svůj vlastní limit? Co je důležitější z dlouhodobého pohledu?
  5. Co si v tréninku sama sebe můžeš vzít na starost tak, že se o to nebudu muset starat já?
  6. Kde naopak potřebuješ pomoci ode mě?


Filosofie trenéra pro starší žactvo

Naučit svěřence veslovat hezky a rozvíjet atraktivní formou zájem o veslování tak, aby zvládli přechod do dorostu a chtěli u veslování zůstat i po skončení základní školy.


- naučit děti trénovat veslování tak, aby je to bavilo – s důrazem na bezvadné zvládnutí veslařské techniky;

- rozvoj všeobecných sportovních dovedností a jejich aplikace v podmínkách veslování;

- pomalý nárůst tréninkového i závodního zatížení, zcela podřízený udržení zájmu/vášně pro sport a specifiky pro veslování

- připravit sportovce přechod do kategorie dorostenců, včetně vybudování potřeby sportovat-veslovat i na střední škole (kterou si na konci kategorie starších žáků začnou sportovci vybírat)

Trenér staršího žactva by se měl soustředit na všestranný rozvoj svěřenců a ty by měl naučit veslovat hezky. Věnovat se technice veslování, ne výkonu.

Co mě přímo rozčiluje je neschopnost na celorepublikové úrovni sladit jednotnou techniku veslování. Samozřejmě existují odchylky nebo různé styly, ale v rámci jedné země jezdí všichni stejně. Italové jezdí svým stylem, Britové také. A my? Každý vesluje jinak. Dřív jsem se snažil trenérům pomáhat, ale teď už nevyžádané rady nedávám. Jen když někdo přijde a poprosí mě. Ale přímo mě dere, když vidím, jak někdo blbě vesluje, jak to trenéři děti špatně učí a potom děti přejdou k nám na Duklu a kolikrát se s tím nedá už nic dělat. Zbytečně si tak škodíme. Děti stačí naučit hezky veslovat a v klubu jim vymyslet zábavu, aby tam měly důvod chodit.

Milan Doleček



Využití prvků koučování

Pravděpodobně nejdynamičtější změny probíhají v této věkové kategorii. Děti prochází pubertou, která má na svědomí jak změny psychické, tak také fyzické. Každý trenér by při hodnocení výkonů měl brát na vědomí jiné biologické dozrávání svěřenců. Rozdíly v této věkové kategorii totiž mohou být mezi kalendářně stejně starými dětmi až tři (!) roky.

Sportovci  začínají hodnotit sami sebe, svoje vlastnosti. Neumí to a učí se to, přeceňují se, podceňují se. Začínají uvědomovat, kdo co umí (kdo je v čem dobrý, kdo to má v hlavě srovnané). Váží si spravedlnosti, spravedlivý je ten, který měří všem stejně. Je důležité s nimi mluvit o tom, že je spravedlnost relativní [absolutní spravedlnost by byla, kdyby výchozí meta byla pro všechny stejná, avšak zázemí, predispozice a biologický věk se liší.].

Níže popíšeme využití prvků koučování u staršího žactva ve čtyřech oblastech:

- Sebereflexe

- Mentální dovednosti

- Motivace

- Flow


Sebereflexe

(1)    Příprava části nebo i celé tréninkové jednotky

Rozvoj (sebe)reflexe ve vztahu k tréninkovému procesu můžeme podnítit tak, že necháme jednoho či dva svěřence stát se dočasně trenéry a odtrénovat část tréninkové jednotky nebo i vhodně vybranou celou tréninkovou jednotku. Trenér při této tréninkové jednotce pak hraje roli zasvěceného pozorovatele, který doplňuje (ve smyslu jejich opravování) dočasné „trenéry“.

Sebereflexe se rozvíjí proto, že jednak jedinci musí uvažovat nad co nejefektivnější stavbou tréninkové jednotky (například které cvičení je vhodné a které nikoliv), stejně jako při průběhu tréninkové jednotky musí opravovat své „dočasné“ svěřence. Jednak se tak více identifikují s tím, co je chyba a co ne, a jednak si tak zvyknou brát zodpovědnost nejen za sebe, ale i za ostatní. Doporučuje se po tomto tréninku zafixovat nabyté zkušenosti a informace tzv. „finálním kolečkem“ [což je zjednodušená forma skupinové reflexe popisované v kapitole 4.6], při kterém svěřenci dostanou od svých kamarádů a trenérů zpětnou vazbu (zhodnocení). 

Tento nástroj by se však měl z pozice trenéra užívat pouze jednou za čas, neboť pouze on ví, která cvičení jsou pro rozvoj z hlediska postupného a adekvátního progresu výkonnosti nejlepší.


(2)    Sledování nejen profesionálních veslařů a jejich hodnocení

Sledovat závody profesionálních veslařů (ať už živě, či v TV) a následně se ptát na to, co se jim povedlo, na jejich silné stránky či chyby v jednotlivých závodech, je dobrý nástroj, jak prohloubit přemýšlení nad sportem jako takovým. Zároveň se svěřenec díky pozornému sledování výkonu může identifikovat se správnými pohybovými úkony a naopak vyvaruje těch nesprávných.


(3)    Koučovací otázky a finální kolečko 

Dalším způsobem, jak prohloubit schopnost sebereflexe, jsou tzv. „koučovací otázky“  (viz také podkapitola 7.3.2. Kladení otázek). Mějte na paměti, že primárně byste měli při práci s mladým veslařem prostřednictvím koučovacích otázek fixovat a rozvíjet to, co funguje (viz. kapitoly 6.1. Zaměření na to, co funguje a 6.3 Rozvíjení řešení, nikoliv odstraňování problémů).

Pokud tedy trenér zachytí při tréninku či závodě dobré či příkladné momenty (ať už se jedná o techniku či výkon) je užitečné tyto momenty s veslařem prodiskutovat a zeptat se ho na ně – jako například „Co se ti tam povedlo“? „Co ti dnes šlo fakt dobře, všiml jsi si?“. Svěřenec se s pohybovým úkonem, jež se mu povedl, do budoucna spíše identifikuje a bude jej praktikovat i nadále.

Platí to však také pro chyby. Pokud tedy svěřenec udělá na tréninku či závodě chybu, z pozice trenéra je důležité se zeptat, proč se tak stalo? Pokud dítěti chybu pouze oznámíme, co se stalo špatně, v lepším případě si naši radu opravdu vezme k srdci. Ve většině případů se však s ní neztotožní. Emocionálně jej totiž nezasáhla. Pokud se ale zeptáme stylem „Marku, víš, kde jsi udělal během závodu chybu?“, jedinec bude mít tendenci nad svým výkonem (i nad sebou samým) přemýšlet. Kromě toho, že společně s trenérem chybu nalezne, spíše se ji do budoucna i vyvaruje. A jak již bylo řečeno, rovněž se prohloubí schopnost sebereflexe.

Obecně se však doporučuje vztahovat tento typ otázek především na hledání silných stránek, tedy způsobem „Marku, jaká je tvá nejsilnější stránka“, či „Co, ti dnes šlo perfektně?

Sebereflexi lze i v této věkové kategorii lze procvičovat tzv. „finálním kolečkem“ [což je zjednodušená forma skupinové reflexe popisované v kapitole 4.6] po tréninku. Veslaři si v něm sdělí, co se jim líbilo, co jim šlo a co jim nešlo, co šlo nejlépe parťákovi z posádky a co se od něj mohou naučit, co se sami naučili, apod.


Mentální dovednosti

V rámci rozvoje mentálních dovedností se za užitečné považuje správné podání zpětné vazby (feedback). Doporučuje se následující:


(1)    Feedback vztažený na aktivitu, nikoliv na osobu, či cíl (výsledek) [Hall, N. C. & Goetz, T. (2013). Emotion, Motivation, and Self-Regulation : A Handbook for Teachers. Emerald. ISBN: 978-1-78190-710-8.]

Jedná se o klíčovou komponentu při podávání zpětné vazby. Pokud totiž bude trenér podávat zpětnou vazbu na cíl, či výsledek (byť pozitivní), svěřenec se stane na něm závislý. A v dobách výsledkové krize, která se přihodí každému sportovci, může tato skutečnost mít devastační účinky na veslařovu motivaci a sebehodnocení. Rovněž se nedoporučuje vztahovat z pozice trenéra feedback na osobu. Pakliže bude pozitivní (např. „Jsi šikovný/šikovná“), je pravděpodobné, že z dítěte vyroste narcis [Je zde uvažována neklinická forma narcismu.]. Pokud bude negativní (např. „Jsi negramotný/negramotná“), bude opět hrozit nízké sebehodnocení jedince.

Pakliže jej ale budeme oceňovat způsobem vztaženým na aktivitu – „Dobrá práce“ nebo „Dobrá práce a díky ní i viditelný pokrok – identifikuje se s realitou, v níž zlepšení přichází až po snaze. A to i v případě negativní zpětné vazby (např. „Příště se musíš více snažit“), která rovněž evokuje k většímu vynaloženému úsilí v budoucnu a pozitivnímu sebehodnocení.


(2)    Vyvarování se porovnávání [Hall, N. C. & Goetz, T. (2013). Emotion, Motivation, and Self-Regulation : A Handbook for Teachers. Emerald. ISBN: 978-1-78190-710-8.]

Negativní důsledky na sebedůvěru má také zpětná vazba spjatá na sociální okolí (např. „Jsi lepší/horší než…“, „Dívej se na Leonu, jak jí to jde…“). Při pravidelném užívání tohoto feedbacku z pozice trenéra dojde k porovnávání sebe samého s ostatními. Protože se ale vždy najde někdo lepší (pokud tedy neuvažujeme, že jedinec jednou vyhraje MS, či OH), nezažije nikdy ze svého výkonu pocit satisfakce. V osobnostní rovině si pak až příliš bude dávat záležet na tom, jak jej/ji vnímá okolí s tendencemi se mu zavděčit i za cenu neuspokojování svých potřeb.


(3)    Práce s koncentrací 

Veslařům v této věkové kategorii lze přiblížit například i práci s koncentrací. Pokud tedy o někom víme, že se snadno nechá nějakým rušivým podnětem na závodě, či tréninku rozhodit, můžeme vysvětlit následující fakt. Tedy, že člověk se dokáže vesměs soustředit pouze na jednu věc: pokud se tedy soustředí například na fandící diváky, nebude se soustředit na závod a pravděpodobně jej budou znervózňovat. Zároveň je důležité, aby trenér na tuto situaci reagoval jiným způsobem, než „Nebuď nervózní“, „Neboj se“ apod. Podvědomí totiž nezná negaci a těmito výroky svěřence jenom znervózníme. K ilustraci tohoto faktu může posloužit následující příklad – „Nemysli na růžového slona“. S největší pravděpodobností si všichni růžového slona představí i přesto, že dostali jasný rozkaz na něj nemyslet.

Proto se jeví jako důležité svěřencům vysvětlit, ať se jednak soustředí pouze na to, co chtějí (svůj výkon, vítězství, veslo, vlny…), nikoliv na to, co je znervózňuje. Zároveň je klíčové při tomto promlouvání k sobě samému (self-talk) vyhnout se jakýmkoliv negacím. Tedy nepromlouvat způsobem „Nemám strach“, či „Nebojím se“, nýbrž stylem „Zvládnu to“, či „Tvrdě jsem trénoval a nyní mám šanci se ukázat“.


Motivace

Moderní koučové, psychologové a trenéři tvrdí, že pokud je třeba motivovat – ať už sebe, či svěřence – něco není v pořádku. Jedinec, v případě, že jej aktivita baví, by ji totiž měl provo- zovat z vlastní vůle bez potřeby vnější motivace (viz. kapitola 3 Budujeme vnitřní motivaci a 5 Rozvoj odpovědnosti). Je však evidentní, že ne vždy přijde svěřenec na trénink ve správném psychickém rozpoložení (problémy ve škole, rodině...) – v této chvíli může přijít na řadu vnější motivace. Existuje několik osvědčených způsobů, jak z pozice trenéra zvýšit dočasně vynaložené úsilí Starších žáků. Jsou jimi obdobně jako u předchozí věkové kategorie:

  1. Vnější motiv bez časového určení
  2. Nedegradujme motivaci stanovením cíle
  3. Správné užití vnějších motivů
  4. Veřejné ocenění
  5. Zaměření se na překonávání sebe samého
  6. Pozitivní ukončení tréninku

Jednotlivé způsoby jsou popsány dále. Trenér staršího žactva disponuje následujícími motivačními nástroji a technikami:


(1)    Vnější motiv bez časového určení aneb kdo dá gól, vyhrál [Blažej, A. (In print). MOTIVACE VE SPORTU: Zaměřeno na děti a mládež]

Může se stát, že na konci tréninku ztratí mladí veslaři koncentraci. V tom případě se jako dobrý nástroj, jak ještě zvýšit úroveň motivace svěřenců, jeví užití vnějšího motivu bez časového určení. To lze velmi dobře vysvětlit na vzpomínce fotbalisty Edinsona Cavaniho:

„Víte, jak udržíte mladé fotbalisty neustále motivované? Byl to nápad trenérů ze Salto. Stanovíte pravidlo, že kluk, který vstřelí poslední gól tréninku, dostane zmrzlinu. 

Skóre může být 8:1. Na tom nezáleží. Je to závod s časem o tom, kdo vstřelí ten poslední gól. A pocit, když trenér zapíská konec a ty jsi zrovna hráč, který poslední gól vstřelil… čistá radost. Ten den jsi za krále. Když nad tím tak přemýšlím, musím zavést Zmrzlinový gól i v PSG [Paris Saint-Germain FC.]


Princip vzpomínky fotbalisty Cavaniho je jistou paralelou ve vnímání života jako takového. Bylo zaznamenáno mnoho případů lidí, kterým bylo sděleno, že jim do konce života z důvodu nemoci zbývá omezený čas. Ten však nebyl přesně stanoven. Právě skutečnost, že tito lidé věděli, že umřou, ale nevěděli kdy, zapříčinilo změnu způsobu žití jejich života v pozitivním slova smyslu. Chtěli si zbývající čas mnohem více užít. Stejně jako fotbalisté z fotbalového klubu Salto, kteří od chvíle zjištění, že hrají s časem, zvýšili své odhodlání vstřelit branku. A nevědomost, kdy bude utkání ukončeno, dávala hře potřebný nádech.

Byť se užití vnějších motivů nedoporučuje před aktivitou, v menší míře takto užitý se jeví jako vhodný nástroj. Zároveň jej lze uplatňovat u všech veslařských kategorií včetně staršího žactva.


(2)    Nedegradujme motivaci stanovením cíle [Blažej, A. (In print). MOTIVACE VE SPORTU: Zaměřeno na děti a mládež]

Málokterý člověk si je dokonale vědom svých limitů. O to méně jsme si vědomi limitů našich svěřenců, které můžeme stanovením cíle významně degradovat. To velmi dobře ilustruje zkušenost basketbalového trenéra a spoluautora tohoto textu Adam Blažeje, který se ve své knize Motivace ve sportu: Zaměřeno na děti a mládež nechává slyšet:

„Na konec jednoho z tréninků jsem chlapcům (9 let) zařadil i „posilovací“ cvičení. Konkrétně se jednalo o plank [Statický izometrický cvik, jež je primárně určen pro zpevnění břišních svalů a středu těla (core).]. První kolo jsem jim stopnul minutu. Tento cíl, byť jej všichni splnili, nevyvolal u svěřenců nadšení. V druhém kole jsem na to šel obráceně. ‚Hoši, dáme ještě jedno kolo, ale můžeš kdykoliv skončit. Začneme všichni, ale skončit můžeš třeba po pěti vteřinách.‘ A vydržet můžeš také, jak dlouho chceš. Čas vám budu stopovat, ale řeknu ti ho, až skončíš.‘ Tímto jsem tedy nestanovil žádný cíl.

Zatímco v prvním kole vydrželi chlapci minutu, o níž si při svém vyčerpání mysleli, že je jejich limit, ve druhém kole vydrželi dva z nich cca šest minut (!), půlka týmu přesáhla hranici minuty a půl a pouze dva skončili po cca půl minutě.“


Je zřejmé, že svou roli zde hrála také tzv. sociální facilitace (tj. zlepšení výkonu na základě přítomnosti druhých lidí.), nicméně ta byla významně potlačena stanovením cíle. A zajisté existuje celá řada nápadů, jak mohou veslařští trenéři využít zkušenosti basketbalového trenéra ve svých trénincích – i u kategorie staršího žactva.


(3)    Správné užití vnějších motivů [Manion, J. (2005). From Management to Leadership. San Francisco: Jossey-Bass.]

Jediný způsob, jak vnější motivy mohou prohloubit vnitřní motivaci, je následující – jejich užití zpětnovazebně a spontánně, kdy odměna je součástí zpětné vazby [Toto použití odměny podporuje tzv. zpětnovazební učení – tj. způsob učení se pomocí zpětné vazby - vztažené v tomto případě k procesu, který chceme podporovat, nikoliv k výkonu. Zpětnovazebním použitím odměny pomáháme reflektovat a naučit se žádoucí vzorce jednání sportovce, fixovat je.]. Pokud tedy čas od času použije trenér např. veslařský kalendář, nealkoholické šampaňské nebo sportovní čelenku atp. coby motiv – měl by to udělat jako odměnu za dobře vykonanou práci (pokud možno ne za výsledek). Pokud by ji užíval často předem – navíc ve vztahu k výkonu/umístění (např. „Kdo vyhraje, dostane veslařský kalendář/šampaňské/čelenku.“), hrozí riziko, že začne být veslař na těchto motivech podvědomě závislý.

Zároveň je třeba takto ohodnocovat snahu, nikoliv výsledek či osobu. Je tedy nezbytné se vyhýbat dodatečnému oceňování triumfů v závodech, stejně jako oceňování svěřenců ve smyslu „Jsi dobrý“, či „Jsi talentovaná / šikovná“.

Vnější motivy lze užít také ve chvílích krize, a to jako podpora – opět spontánně a zpětnovazebně. Ideálním příkladem je v tomto případě zkušenost bývalé světové tenisové jedničky Caroline Wozniacki (coby součást Dopisu svému mladšímu já) [Caroline Wozniacki (2019). DOPIS MÉMU MLADŠÍMU JÁ (CAROLINE WOZNIACKI). Dostupné z: http://becomebetter.cz/clanek.php?id=20]:

 „Hlavně si pamatuj na moment, kdy po jedné tvé kruté porážce táta cestou domů zastavil u motorestu a koupil ti velkého plyšového medvěda. ‚Tohle je cena pro největší bojovnici!‘ řekl.“

Otec takto velice podpořil bojovnost tenistky.


(4)    Veřejné ocenění

Extrémně motivačním nástrojem je veřejné ocenění. To lze ilustrovat na příkladu jednoho z nejlepších basketbalistů historie Stephena Curryho, který se svěřil s momentem, po němž se rozhodl stát profesionálem [Stephen Curry (2019). ZPOVĚĎ - CURRY & NEYMAR. Dostupné z: http://becomebetter.cz/clanek.php?id=13]:

„Ta chvíle přišla, když mi bylo šest let a hrál jsem rekreačně v Severní Karolině, kde jsem vyrůstal. Tehdy se na jeden zápas přišlo podívat asi patnáct lidí a zrovna jsme měli protiútok dva proti jednomu. Měl jsem míč a obránce proti mně vystoupil. A já tehdy přihrál na svého spoluhráče stylem, že jsem mu poslal míč 360° „zadovkou“. Přesně na něj, načež z toho i skóroval. Všech patnáct lidí se z toho mohlo zbláznit. Tohle byl moment, kdy vzešla na povrch má kreativita. V tu chvíli pro mě začal být basketbal opravdovou zábavou a začal ho milovat.“


Veřejné ocenění z pohledu trenéra lze užít příkladem, kdy například svěřence přede všemi pochválíme, načež jej ještě vyzveme k zopakování úkonu nebo krátkému ohlédnutí za oceňovanou aktivitou přede všemi veslaři. Doporučuje se však nenutit, neboť to například introvertovi může přijít nepříjemné.


(5)    Zaměření se na překonávání sebe samého

Poměřování s okolím by nemělo nastat nejen u zpětné vazby, ale ani u „motivačních“ výroků. Například „Uvidíme, kdo bude nejrychlejší!“ sice vyvolá silnou dávku motivace a následně pýchy ve vítězi, ale zbytek jedinců zažije pocit zklamání, což lze v konečném důsledku považovat za vytvoření spíše negativní hodnoty v týmu. Namísto již zmíněného výroku se doporučuje užití výroku jako „Kolikrát dokážete během třiceti vteřin xyz?   [Blažej, A. (2018). Psychologie koučování pro trenéry a manažery. Munipress.] nebo „O kolik dokážete zlepšit svůj minulý výkon“?

    

(6)    Pozitivní ukončení tréninku

Motivačním nástrojem pro naladění veslařů do dalšího tréninkového procesu je také ukončení tréninku co nejzábavnějším způsobem. Na základě několika výzkumů psychologa Daniela Kahnemana  bylo potvrzeno, že opravdu platí tvrzení „Konec dobrý, všechno dobré“. Pokud jsme tedy veslařům naordinovali psychicky i fyzicky vyčerpávající trénink, snažme se jej zakončit co nejzábavnějším způsobem. Vzpomínka, kterou si veslaři z tréninku odnesou domů, bude taková, jakou bude trénink ukončen.


Flow

Pokud nahlídneme na níže uvedený graf Poměr složek zábavy a výsledků ve vztahu k věku a výkonnosti, posunujeme se na něm výš a výš. Z toho důvodu je tedy nezbytné veslaře postupně stavět před výzvy, při nichž musí někoho porazit (ideálně sebe samého – překonat se), či zvládnout nějaký limit.


Graf: Poměr složek zábavy a výsledků ve vztahu k věku a výkonnosti