Labe Arena

Koučink a osobnostní rozvoj

Metody práce

Naučte je individuální (koučovací) práci na rozvoji osobnosti sportovce!

„Naučme se přemýšlet o budoucnosti.“


Na počátku této kategorie bude před mladým veslařem stát rozhodnutí ohledně volby studia navazujícího na základní školu. Tedy mimo jiné i rozhodnutí, zda nastoupí na některou ze specializovaných sportovních škol (Gymnázium Pardubice, Střední škola ve Štětí), nebo bude volit jiný typ školy. Přechodem ze školy základní na navazující stupeň studia se obvykle spor-tovcům zásadně změní denní režim a nároky na ně školou kladené. 

V této kategorii již dochází k citelnému zvýšení intenzity tréninkového a závodního zatížení.  Klíčový pohled je však na potenciál, ne na okamžitou výkonnost, zejména na lodi. Z těchto důvodů narůstá potřeba účinné interakce mezi trenérem a sportovcem. Dochází k rozvoji abstraktního myšlení – to by měl trenér využít ve vztahu k přemýšlení o budoucnosti. Je vhodné, pokud dá trenér příležitostně svěřenci v rámci daných mantinelů volnou ruku při rozhodování ohledně náplně tréninkových jednotek, ale také o sportovní budoucnosti jedince. K tomu je samozřejmě zapotřebí pracovat na jeho kompetencích k těmto záležitostem tak, aby o těchto otázkách uměl zodpovědně uvažovat. Je tedy zapotřebí pracovat na přebírání odpovědnosti sportovcem a na proaktivním přístupu ke zvládání těžkých situací. [Naučit svěřence mít kupříkladu ke strachu „pozitivní vztah“ tak, aby jej dokázal identifikovat a správně na něj reagovat – tedy situaci pojmout jako výzvu, která i v případě neúspěchu přinejmenším přinese nové zkušenosti.] 

V dorostu se pak naplno projevují rozdíly mezi chlapci a děvčaty. Z pohledu trenéra je proto nutné zcela respektovat psychosociální rozdíly obou pohlaví a k respektu odlišnosti tréninku vést i svěřence. 


Co by měl svěřenec zvládnout?

- Měl by se umět „kousnout“ při podávání sportovního výkonu, rozvíjet vědomě dravost a mít pozitivní vztah k výzvám, včetně překonávání strachu (tedy vyhledávat činnosti, ze kterých má strach a do jisté míry si tuto skutečnost užívat)

- Měl by umět absolvovat trénink / soustředění mimo komfortní zónu a komfortní zónu posouvat [Měl by zvládnout soustředění typu Be-In-Time z Labské akademie veslování]

- Měl by se naučit pracovat se závodním stresem

- Měl by umět ustát negativní tlak okolí (od nesportujících spolužáků, kamarádů, od rodičů), který by mohl negativně ovlivnit jeho sportovní výkonnost a chuť trénovat a umět o tom otevřeně mluvit s trenérem

- Měl by si s pomocí trenéra umět stanovit přiměřené a adekvátní cíle

- Měl by za pomocí trenéra umět zanalyzovat svůj výkon

- Měl by dokázat vést si pravidelně tréninkový deník s relevantními záznamy

- Měl by umět velmi dobře rozlišit jednotlivé aspekty svého výkonu (technické, kondiční psychologické apod.)

- Měl by rozumět specifikům veslování – tedy:

- „cestovní mapě veslaře“ od dorostu až do 25 let, kdy obvykle přichází vrcholná sportovní výkonnost ve veslování.

- charakteru veslování jako silově-vytrvalostnímu sportu a to včetně potřebných informací o rozvoji silové vytrvalosti (laktát, VO2 max., atp.)

a umět tyto informace využívat v praxi.

- Měl by umět vést na seriózní úrovni komunikaci s trenérem ohledně jeho sportovní kariéry; Měl by umět přemýšlet nad vizí svojí sportovní budoucnosti v následující věkové kategorii

- Měl by zvládnout plnit si jak veslařské, tak také školní (!) povinnosti


Forma vedení komunikace

Trenér stále může pro zhodnocení výkonů svěřenců užívat finální kolečko se všemi svěřenci, nicméně by už měly převažovat rozhovory individuální. Začíná totiž řešit problémy a aspekty výkonu každého jednoho svěřence, které by skupinovým dotazováním nebylo možné správně a efektivně pojmout. Případně by se s nimi mladý veslař ani nesvěřil.


Doporučené otázky (náměty k diskuzi):

  1. Stanovuješ si nějaké cíle, co se týče veslování? Proč ano/proč ne?
  2. Jak si budeš udržovat motivaci do budoucna?
  3. Jak bys zhodnotil svůj poslední výkon?
  4. Jaká je podle tebe tvá nejsilnější stránka, která ti pomáhá v dosahování co nejlepších výkonů? Proč si myslíš, že tomu tak je?
  5. Jaká je naopak tvá nejslabší stránka? Myslíš, že je nutné na ní pracovat?
  6. Potřebujeme rozvíjet aspekty osobnosti jako sebedůvěra, motivace jedince, či přebírání zodpovědnosti za trénink, tvou sportovní kariéru (život), atp. Na čem bychom podle tebe spolu měli či mohli pracovat? nebo S čím bychom podle tebe měli začít?

Z důvodu odlišného biologického dospívání nejen z pohledu pohlaví, ale také v rámci konkrétního pohlaví (rozdíly až čtyři roky), mohou být odpovědi a celkově přístup svěřenců zcela odlišný. To by měl trenér brát v potaz a nijak odpovědi a přístup nehodnotit. Měl by jim pouze nabídnout, respektive ukázat „lepší“ cestu a vzorce chování a trénování [Jak správně hodnotit svůj výkon; Že už je třeba v tomto věku přebírat zodpovědnost za sebe samého apod.], nikoliv je však nutit.


Filosofie trenéra pro kategorii dorostu

Pomoci zvládnout přechod do vážnějšího dorosteneckého trénování a závodění. Zaměření se na rozvoj mentálních dovedností (sebedůvěra, zvládání strachu…) a na práci s diskomfortní zónou sportovce, neboť i tyto aspekty mohou (a budou) hrát významnou roli v budoucí sportovní kariéře veslaře. 


- zdokonalování a rozvoj veslařských dovedností a jejich aplikace v závodních podmínkách a zatížení se zvyšující se rychlostí; naučit svěřence zvládat trénovat při zvýšeném zatížení – s důrazem na zafixování bezvadné veslařské techniky

- podpora zvládnutí přechodu na vyšší stupeň školního vzdělávání (střední školy atp.) a udržení aktivního zájmu / vášně pro veslování

- nárůst tréninkového i závodního zatížení úměrný přechodu na delší tratě a počátku přechodu na silově-vytrvalostní zatížení veslaře

- připravit sportovce přechod do kategorie juniorů, včetně pochopení dlouhodobého kontextu veslařské přípravy


Využití prvků koučování

Od této věkové kategorie nastává z hlediska koučování zlom. V předchozích etapách dětství jsme uvažovali o koučinku spíše jako o výchovném procesu. Tedy o správném podávání zpětné vazby, správnému poměru kritiky a chvály apod. O něčem, co by měl trenér dělat automaticky, necíleně.

Od kategorie dorostenců lze uvažovat o rozsáhlejší, ale uvážené aplikaci prvků koučinku do práce se svěřenci, případně o koučinku jako o procesu, který je podmíněn vnitřní motivací ke koučování – tedy že si svěřenec sám o rozvoj sebereflexe či mentálních dovedností řekne či se na něm s trenérem vědomě dohodne.

Níže popíšeme využití prvků koučování u dorostu ve čtyřech oblastech:

- Sebereflexe

- Mentální dovednosti

- Motivace

- Flow


Sebereflexe

V této etapě dospívání, resp. adolescence je už téměř plně rozvinuto abstraktní myšlení. Na rozvoji sebereflexe lze od této věkové kategorie pracovat napřímo - v interakci s trenérem s využitím prvků koučovacího rozhovoru [viz kapitola 5 - Rozvíjíme (sebe)reflexi]. K dispozici jsou rovněž některé níže uvedené techniky, jako mezi kouči oblíbená metoda Dopisu svému mladšímu já, atp.


(1)    „Dopis mladšímu já“

Při psaní Dopisu svému mladšímu já si svěřenec sám sobě napíše dopis, v němž se vžije do svého staršího já. V případě patnáctiletého sportovce například do svého třiadvacetiletého já, které se právě poprvé účastnilo Mistrovství světa ve veslování nebo Olympijských her. Rozepíše se v něm, jaké překážky musel zdolat, co mu pomohlo apod. Tento nástroj pomůže jedinci jednak sepsat vše, co bude potřeba ke zdolání překážek, a jednak se také identifikuje se svým úspěšným já z budoucna.


(2)    Příprava celé tréninkové jednotky

Rozvoj (sebe)reflexe ve vztahu k tréninkovému procesu můžeme podnítit tak, že necháme jednoho či dva svěřence stát se dočasně trenéry a odtrénovat celou tréninkovou jednotku. Trenér při této tréninkové jednotce pak hraje roli zasvěceného pozorovatele, který doplňuje (ve smyslu jejich opravování) dočasné „trenéry“.

Sebereflexe se rozvíjí proto, že jednak jedinci musí uvažovat nad co nejefektivnější stavbou tréninkové jednotky (například které cvičení je vhodné a které nikoliv) a stejně jako při průběhu normální tréninkové jednotky musí opravovat své „dočasné“ svěřence. Jednak se tak více identifikují s tím, co je chyba a co ne, a jednak si tak zvyknou brát zodpovědnost nejen za sebe, ale i za ostatní. Doporučuje se po tomto tréninku zafixovat nabyté zkušenosti a informace tzv. „finálním kolečkem“ [což je zjednodušená forma skupinové reflexe popisované v kapitole 4.6], při kterém svěřenci dostanou od svých kamarádů a trenérů zpětnou vazbu (zhodnocení). 

Tento nástroj by se však měl z pozice trenéra užívat pouze jednou za čas, neboť pouze on ví, která cvičení jsou pro rozvoj z hlediska výkonnosti nejlepší.


(3)    Sledování nejen profesionálních veslařů a jejich hodnocení

Sledovat závody profesionálních veslařů (ať už živě, či v TV) a následně se ptát na to, co se jim povedlo, na jejich silné stránky či chyby v jednotlivých závodech, je dobrý nástroj, jak prohloubit přemýšlení nad sportem jako takovým. Zároveň se svěřenec díky pozornému sledování výkonu může identifikovat s užitečnými vzorci závodního chování nebo efektivním provedením veslařského tempa a naopak vyvarovat se chyb.


(4)    Koučovací otázky 

Dalším způsobem, jak prohloubit schopnost sebereflexe, jsou tzv. „koučovací otázky“ (viz také podkapitola 7.3.2. Kladení otázek). Mějte na paměti, že primárně byste měli při práci s veslařem prostřednictvím koučovacích otázek fixovat a rozvíjet to, co funguje (viz. kapitoly 6.1. Zaměření na to, co funguje a 6.3 Rozvíjení řešení, nikoliv odstraňování problémů).

Pokud tedy trenér zachytí při tréninku či závodě dobré či příkladné momenty (ať už se jedná o techniku, výkon či přístup) je užitečné tyto momenty s veslařem prodiskutovat a zeptat se ho na ně – jako například „Co se ti tam povedlo“?; „Co ti dnes šlo fakt dobře?“; „S čím si byl opravdu spokojený?“. Svěřenec se s tím, co při tréninku či závodě dobře zafungovalo, do budoucna spíše identifikuje a bude to praktikovat i nadále.

Platí to však také pro chyby. Pokud svěřenec udělá na tréninku či závodě chybu, z pozice trenéra je užitečné se zeptat co se stalo, případně proč se tak stalo? Pokud svěřenci chybu pouze oznámíme, co se stalo z pohledu trenéra špatně, v lepším případě si naši radu opravdu vezme k srdci. Ve většině případů se však s ní neztotožní nebo na ní snáze zapomene. Emocionálně jej totiž nezasáhla. Pokud se ale zeptáme stylem „Tomáši, víš, kde jsi udělal během závodu chybu?“, jedinec bude mít tendenci nad svým výkonem (i nad sebou samým) přemýšlet. Kromě toho, že společně s trenérem chybu nalezne, spíše se ji do budoucna i vyvaruje. A jak již bylo řečeno, rovněž se prohloubí schopnost sebereflexe.

Obecně se však doporučuje vztahovat tento typ otázek především na hledání silných stránek, tedy způsobem „Tomáši, jaká je tvá nejsilnější stránka“, či „Co, ti dnes šlo perfektně?“.


(5)    Reflektování se skupinou 

Jednodušší témata či spontánní reflexi lze i v této věkové kategorii provádět tzv. „finálním kolečkem“ např. po tréninku. Veslaři si v něm např. sdělí co je bavilo a proč, co jim šlo, co jim nešlo, co šlo lépe parťákovi z posádky a v čem  se od něj mohou inspirovat, na co se chtějí zaměřit příště, co udělají sami do příštího tréninku, apod.

Sportovci jsou v této věkové kategorii dostatečně vyspělí na to, aby ve vhodných případech mohli začít pracovat prostřednictvím skupinové reflexe, jak je uvedeno v kapitole 4.6.


Mentální dovednosti

(1)    Práce s koncentrací

Veslařům v této věkové kategorii lze přiblížit například práci s koncentrací. Pokud tedy o někom víme, že se snadno nechá nějakým rušivým podnětem na závodě, či tréninku rozhodit, můžeme vysvětlit následující fakt. Tedy, že člověk se dokáže vesměs soustředit pouze na jednu věc: pokud se tedy soustředí například na fandící diváky, nebude se soustředit na závod a pravděpodobně jej budou znervózňovat. Zároveň je důležité, aby trenér na tuto situaci reagoval jiným způsobem, než „Nebuď nervózní“, „Neboj se“ apod. Podvědomí totiž nezná negaci a těmito výroky svěřence jenom znervózníme. K ilustraci tohoto faktu může posloužit následující příklad – „Nemysli na růžového slona“. S největší pravděpodobností si všichni růžového slona představí i přesto, že dostali jasný rozkaz na něj nemyslet.

Proto se jeví jako důležité svěřencům vysvětlit, ať se jednak soustředí pouze na to, co chtějí (svůj výkon, vítězství, veslo, vlny…), nikoliv na to, co je znervózňuje. Zároveň je klíčové při tomto promlouvání k sobě samému (self-talk) vyhnout se jakýmkoliv negacím. Tedy nepromlouvat způsobem „Nemám strach“, či „Nebojím se“, nýbrž stylem „Zvládnu to“, či „Tvrdě jsem trénoval a nyní mám šanci se ukázat“.


V rámci rozvoje mentálních dovedností se za užitečné považuje také správné podání zpětné vazby (feedback). Doporučuje se následující:


(2)    Feedback vztažený na aktivitu, nikoliv na osobu, či cíl (výsledek) [Hall, N. C. & Goetz, T. (2013). Emotion, Motivation, and Self-Regulation : A Handbook for Teachers. Emerald. ISBN: 978-1-78190-710-8.]

Jedná se o klíčovou komponentu při podávání zpětné vazby. Pokud totiž bude trenér podávat zpětnou vazbu na cíl, či výsledek (byť pozitivní), svěřenec se na něm stane podvědomě závislý – a nebude mít vybudována jiná měřítka svého výkonu. A v dobách výsledkové krize, která se přihodí každému sportovci, může tato skutečnost mít devastační účinky na veslařovu motivaci a sebehodnocení.

Rovněž se nedoporučuje podávat od trenéra feedback na osobu. Pakliže bude pozitivní (např. „Jsi šikovný/šikovná“), pokoušíme riziko, že z veslaře vyroste narcis [Je zde uvažována neklinická forma narcismu.]. Pokud bude negativní (např. „Jsi nemehlo“ nebo „Jsi negramotný/negramotná“), bude naopak hrozit nízké sebehodnocení jedince. Pakliže jej ale budeme oceňovat způsobem vztaženým na aktivitu – „Dobrá práce“ nebo „Dobrá práce a díky ní i viditelný pokrok" – identifikuje se s realitou, v níž zlepšení přichází až po - často velmi namáhavé - snaze. A to i v případě negativní zpětné vazby (např. „Příště se musíš více makat“ nebo Příště se musíš více snažit“), která rovněž evokuje k většímu vynaloženému úsilí v budoucnu a pozitivnímu sebehodnocení.


(3)    Vyvarování se porovnávání [Hall, N. C. & Goetz, T. (2013). Emotion, Motivation, and Self-Regulation : A Handbook for Teachers. Emerald. ISBN: 978-1-78190-710-8.]

Negativní důsledky na sebedůvěru má také zpětná vazba spjatá na sociální okolí (např. „Jsi lepší/horší než…“, „Dívej se na Jitku, jak jí to jde…“). Při pravidelném užívání tohoto feedbacku z pozice trenéra dojde k porovnávání sebe samého s ostatními. Protože se ale vždy najde někdo lepší (pokud tedy neuvažujeme, že jedinec jednou vyhraje MS, či OH), nezažije nikdy ze svého výkonu pocit satisfakce. V osobnostní rovině si pak až příliš bude dávat záležet na tom, jak jej/ji vnímá okolí s tendencemi se mu zavděčit i za cenu neuspokojování svých potřeb.


Motivace

Moderní koučové, psychologové a trenéři tvrdí, že pokud je třeba motivovat – ať už sebe, či svěřence – něco není v pořádku. Jedinec, v případě, že jej aktivita baví, by ji totiž měl provozovat z vlastní vůle bez potřeby vnější motivace (viz. kapitola 3 - Budujeme vnitřní motivaci a 5 - Rozvoj odpovědnosti). Je však evidentní, že ne vždy přijde svěřenec na trénink ve správném psychickém rozpoložení (problémy ve škole, rodině...) – v této chvíli může přijít na řadu vnější motivace.


S přibývajícím věkem sportovce se paleta vnějších motivačních nástrojů trenérům rozšiřuje. A od dorostenců už si mohou dovolit i trochu experimentovat a sportovce vyprovokovat. Někdy může zafungovat i určitá míra drzosti, jak uvádí následující příklad – vždy by se však mělo jednat o uvážené vědomé rozhodnutí trenéra a nikoliv o jeho jedinou „motivační“ techniku.


(1)    Přechod z negativní vnější motivace do motivace pozitivní vnitřní

Lidé, kteří začali vykonávat pohybovou aktivitu z důvodu vnějších motivů (chtěli získávat pozitivní zpětnou vazbu vztaženou na jejich atraktivitu), začali po určitém čase vykazovat znaky výhradně vnitřní motivace (aktivita je začala bavit). Stalo se tak z důvodu, že pochvaly (vnější motivy) byly užity zpětnovazebně a spontánně.

Je ale také možné, že tito lidé nejdříve slyšeli nelichotivé poznámky vztažené k jejich tělu. A že pokud by se tak nestalo, pravděpodobně by nikdy nezačali vykonávat pohybovou aktivitu kvůli vnějším motivům (pochvalám a obdivu). Tím se dostáváme na samotný začátek – tedy ke spouštěči jejich motivace – který spadá pod vnější negativní motivaci (urážení, ponižování apod.). To lze ilustrovat na příkladu fotbalového trenéra Roye Keana:

„Jednu z nejbizarnějších řečí k týmu, kterou jsem kdy zaznamenal, přednesl Roy Keane. Manažer Sunderlandu fotbalistům před utkáním řekl: „Poslouchejte, hoši. V podstatě jste nuly. Jděte na hřiště a zkuste si užít zápas. Velmi pravděpodobně prohrajete. Ale zkuste si užít být těmi nulami.“ Pak prostě odešel. Zafungoval jeho proslov? A proč by nemohl?“

Michal Ježdík, basketbalový trenér


Na základě této informace lze vydedukovat, že velmi motivačním prvkem může být i existence negativní emoce (strach, ponížení). Zároveň je ale evidentní, že tento motivační nástroj by se měl užívat opravdu pouze zřídkakdy, přičemž jeho užití u dívek by se mělo vypustit úplně. Chlapci ale budou mít tendenci přesvědčit trenéra o opaku [Blažej, A. (In print). MOTIVACE VE SPORTU: Zaměřeno na děti a mládež]. Negativní efekt bude mít tato technika také v případě nízkého sebehodnocení mladého veslaře, který důvěru trenéra jednoduše potřebuje. V případě sebevědomého, až namyšleného jedince, se ale tato technika může jevit za jistých okolností opravdu jako motivační. Není tedy od věci, pokud bude mít trenér tuto techniku ve svém repertoáru. Jak už ale bylo řečeno, její užití by měl velmi dobře a dlouho vážit.


(2)    Vnější motiv bez časového určení aneb kdo dá gól, vyhrál [Blažej, A. (In print). MOTIVACE VE SPORTU: Zaměřeno na děti a mládež]

Může se stát, že na konci tréninku ztratí veslaři koncentraci. V tom případě se jako dobrý nástroj, jak ještě zvýšit úroveň motivace svěřenců, jeví užití vnějšího motivu bez časového určení. To lze velmi dobře vysvětlit na vzpomínce fotbalisty Edinsona Cavaniho:

„Víte, jak udržíte mladé fotbalisty neustále motivované? Byl to nápad trenérů ze Salto. Stanovíte pravidlo, že kluk, který vstřelí poslední gól tréninku, dostane zmrzlinu. 

Skóre může být 8:1. Na tom nezáleží. Je to závod s časem o tom, kdo vstřelí ten poslední gól. A pocit, když trenér zapíská konec a ty jsi zrovna hráč, který poslední gól vstřelil… čistá radost. Ten den jsi za krále. Když nad tím tak přemýšlím, musím zavést Zmrzlinový gól i v PSG [Paris Saint-Germain FC.]


Princip vzpomínky fotbalisty Cavaniho je jistou paralelou ve vnímání života jako takového. Bylo zaznamenáno mnoho případů lidí, kterým bylo sděleno, že jim do konce života z důvodu nemoci zbývá omezený čas. Ten však nebyl přesně stanoven. Právě skutečnost, že tito lidé věděli, že umřou, ale nevěděli kdy, zapříčinilo změnu způsobu žití jejich života v pozitivním slova smyslu. Chtěli si zbývající čas mnohem více užít. Stejně jako fotbalisté z fotbalového klubu Salto, kteří od chvíle zjištění, že hrají s časem, zvýšili své odhodlání vstřelit branku. A nevědomost, kdy bude utkání ukončeno, dávala hře potřebný nádech.

Byť se užití vnějších motivů nedoporučuje před aktivitou, v menší míře takto užitý se jeví jako vhodný nástroj. Zároveň jej lze uplatňovat u všech veslařských kategorií včetně dorostenců.


(3)    Nedegradujme motivaci stanovením cíle [Blažej, A. (In print). MOTIVACE VE SPORTU: Zaměřeno na děti a mládež]

Málokterý člověk si je dokonale vědom svých limitů. O to méně jsme si vědomi limitů našich svěřenců, které můžeme stanovením cíle významně degradovat. To velmi dobře ilustruje zkušenost basketbalového trenéra a spoluautora tohoto textu Adam Blažeje, který se ve své knize Motivace ve sportu: Zaměřeno na děti a mládež nechává slyšet:

„Na konec jednoho z tréninků jsem chlapcům (9 let) zařadil i „posilovací“ cvičení. Konkrétně se jednalo o plank [Statický izometrický cvik, jenž je primárně určen pro zpevnění břišních svalů a středu těla (core).]. První kolo jsem jim stopnul minutu. Tento cíl, byť jej všichni splnili, nevyvolal u svěřenců nadšení. V druhém kole jsem na to šel obráceně. ‚Hoši, dáme ještě jedno kolo, ale můžeš kdykoliv skončit. Začneme všichni, ale skončit můžeš třeba po pěti vteřinách.‘ A vydržet můžeš také, jak dlouho chceš. Čas vám budu stopovat, ale řeknu ti ho, až skončíš.‘ Tímto jsem tedy nestanovil žádný cíl.

Zatímco v prvním kole vydrželi chlapci minutu, o níž si při svém vyčerpání mysleli, že je jejich limit, ve druhém kole vydrželi dva z nich cca šest minut (!), půlka týmu přesáhla hranici minuty a půl a pouze dva skončili po cca půl minutě.“


Je zřejmé, že svou roli zde hrála také tzv. sociální facilitace (zlepšení výkonu na základě přítomnosti druhých lidí ), nicméně ta byla významně potlačena stanovením cíle. A zajisté existuje celá řada nápadů, jak mohou veslařští trenéři využít této zkušenosti basketbalového trenéra ve svých trénincích – i v kategorii dorostenců.


(4)    Správné užití vnějších motivů [Manion, J. (2005). From Management to Leadership. San Francisco: Jossey-Bass.]

Jediný způsob, jak vnější motivy mohou prohloubit vnitřní motivaci, je následující – jejich užití zpětnovazebně a spontánně, kdy odměna je součástí zpětné vazby [Toto použití odměny podporuje tzv. zpětnovazební učení – tj. způsob učení se pomocí zpětné vazby - vztažené v tomto případě k procesu, který chceme podporovat, nikoliv k výkonu. Zpětnovazebním použitím odměny pomáháme reflektovat a naučit se žádoucí vzorce jednání sportovce, fixovat je.]. Pokud tedy čas od času použije trenér např. veslařský kalendář, nealkoholické šampaňské nebo sportovní tričko podepsané Ondrou Synkem atp. coby motiv – měl by to udělat jako odměnu za dobře vykonanou práci (pokud možno ne za výsledek). Pokud by ji užíval často předem – navíc ve vztahu k výkonu/umístění (např. „Kdo vyhraje, dostane sportovní tričko/šampaňské/veslařský kalendář.“), hrozí riziko, že začne být veslař na těchto motivech podvědomě závislý.

Zároveň je třeba takto ohodnocovat snahu, nikoliv výsledek či osobu. Je tedy nezbytné se vyhýbat dodatečnému oceňování triumfů v závodech, stejně jako oceňování svěřenců ve smyslu „Jsi dobrý“, či „Jsi talentovaná / šikovná“.

Vnější motivy lze užít také ve chvílích krize, a to jako podpora – opět spontánně a zpětnovazebně. Ideálním příkladem je v tomto případě zkušenost bývalé světové tenisové jedničky Caroline Wozniacki (coby součást Dopisu svému mladšímu já) [Caroline Wozniacki (2019). DOPIS MÉMU MLADŠÍMU JÁ (CAROLINE WOZNIACKI). Dostupné z: http://becomebetter.cz/clanek.php?id=20]:

 „Hlavně si pamatuj na moment, kdy po jedné tvé kruté porážce táta cestou domů zastavil u motorestu a koupil ti velkého plyšového medvěda. ‚Tohle je cena pro největší bojovnici!‘ řekl.“

Otec takto velice podpořil bojovnost tenistky.


(5)    Veřejné ocenění

Extrémně motivačním nástrojem je veřejné ocenění. To lze ilustrovat na příkladu jednoho z nejlepších basketbalistů historie Stephena Curryho, který se svěřil s momentem, po němž se rozhodl stát profesionálem [Stephen Curry (2019). ZPOVĚĎ - CURRY & NEYMAR. Dostupné z: http://becomebetter.cz/clanek.php?id=13]:

„Ta chvíle přišla, když mi bylo šest let a hrál jsem rekreačně v Severní Karolině, kde jsem vyrůstal. Tehdy se na jeden zápas přišlo podívat asi patnáct lidí a zrovna jsme měli protiútok dva proti jednomu. Měl jsem míč a obránce proti mně vystoupil. A já tehdy přihrál na svého spoluhráče stylem, že jsem mu poslal míč 360° „zadovkou“. Přesně na něj, načež z toho i skóroval. Všech patnáct lidí se z toho mohlo zbláznit. Tohle byl moment, kdy vzešla na povrch má kreativita. V tu chvíli pro mě začal být basketbal opravdovou zábavou a začal ho milovat.“


Veřejné ocenění z pohledu trenéra lze užít příkladem, kdy například svěřence přede všemi pochválíme, načež jej ještě vyzveme k zopakování úkonu nebo krátké reflexi oceňované aktivity přede všemi veslaři. Doporučuje se však nenutit, neboť to například introvertovi může přijít nepříjemné.


(6)    Zaměření se na překonávání sebe samého

Poměřování s okolím by nemělo nastat nejen u zpětné vazby, ale ani u „motivačních“ výroků. Například „Uvidíme, kdo bude nejrychlejší!“ sice vyvolá silnou dávku motivace a následně pýchy ve vítězi, ale zbytek jedinců zažije pocit zklamání, což lze v konečném důsledku považovat za vytvoření spíše negativní hodnoty v týmu. Namísto již zmíněného výroku se doporučuje užití výroku jako „Kolikrát dokážete během šedesáti vteřin xyz?[Blažej, A. (2018). Psychologie koučování pro trenéry a manažery. Munipress.] nebo „O kolik dokážete zlepšit svůj minulý výkon“?


(7)    Pozitivní ukončení tréninku

Motivačním nástrojem pro naladění veslařů do dalšího tréninkového procesu je také ukončení tréninku co nejzábavnějším způsobem. Na základě několika výzkumů psychologa Daniela Kahnemana  bylo potvrzeno, že opravdu platí tvrzení „Konec dobrý, všechno dobré“. Pokud jsme tedy veslařům naordinovali psychicky i fyzicky vyčerpávající trénink, snažme se jej zakončit co nejzábavnějším způsobem. Vzpomínka, kterou si veslaři z tréninku odnesou domů, bude taková, jakou bude trénink ukončen.


Flow

Pokud se v této kategorii chce dostat veslař do flow, musí se opět posunout na uvedeném grafu výše. Pokud by jeho složka výkonu byla výhradně postavena na zábavě, „pouze“ by se veslováním bavil. Nepociťoval by však ten mírný (!) tlak, který by jej nutil do podávání co nejlepšího výkonu.

Z pozice trenéra se tedy doporučuje zakomponovat do tréninkového procesu testování na čas, v němž bude jedinec primárně porovnáván se sebou samým (výsledky z minulosti).